Ta zpráva dokonale naplňuje formát tzv. okurkové sezóny – poté, co dva cizinci posprejovali Karlův most, se příslušná instituce dostala po několika dnech k přípravě odstranění nápisu, ale do nedělního rána všichni procitli se stejným zjištěním, jako jedné neděle u Jeruzaléma – je pryč! Což o to, pro Karlův most poznamenaný už na počátku stavby údajnými vejci natvrdo z Velvar je to jen jedna úsměvná epizoda, ale naší současnosti určité zrcadlo nastavuje.
Především odkrývá pochybnou schopnost vyvozovat, mnohdy bez znalosti věci, na základě jedné epizody dalekosáhlé závěry, jak je patrné z diskusí překypujících výsměchem vůči památkářům, kterým prý bystrý čistič narušil kšeftík se spřáteleným restaurátorem. Současně ale také odhaluje jistou těžkopádnost veřejných institucí, které odměřují čas trochu jiným tempem, než by řadě občanů bylo milé. Výrazněji se to projevuje třeba u rychlosti výstavby dálnic, i zde však Miloslav Černý, který nechal sprejerský výtvor zmizet působením vysokotlakého proudu páry, prohlásil, že dva týdny se zohaveným mostem mu přišly až příliš dlouhé a právě tento pocit inicioval jeho akci.
Zarážející také je, že pokud Karlův most má – když necháme stranou jeho nesporný památkový význam – skutečně takovou emoční hodnotu pro Prahu, národ, republiku, jak o ní hovořili různí politici, pak se zdá být až příliš snadné na jeho pilířích cokoli provádět, ať už se jedná o původní dílo sprejerů či údajně dvouhodinové odstraňování. A o něčem vypovídá i automatismus, s nímž Technická správa komunikací (TSK) po svépomocné opravě místa předpokládala, že to nemohlo proběhnout bez poškození kamene, protože nějaký neznámý jednotlivec prostě nemůže mít příslušnou odbornost.
Zde ale začínají pozitivnější zprávy – vedle rychlého zadržení a bleskového odsouzení pachatelů sprejerství přiměřeným způsobem, citelně, ale bez vyslyšení volání po krvi, tu je také dodatečné přiznání institucí, že Miloslav Černý svou práci odvedl nejen účinně, ale i šetrně. Bude-li následovat ponaučení v praktických krocích, které dostatečně vyváží zajisté potřebné procedury při správě cenných staveb se zjištěním selského rozumu, že nechat sprejerský výtvor na Karlově mostě skoro měsíc je zkrátka moc (ostatně o něčem takovém se pachatelům asi ani nesnilo), půjde o krok správným směrem. Vtipy, které Černého posílají na opravu D1 (když je od fochu, mohl by také něco udělat s výměnou ministra kultury, která se protahuje na celé čtvrtletí), pak ztratí na síle a až uplyne více vody pod historickými pilíři, zůstane jen historka o vejcích natvrdo z Velvar.
Filip Breindl
