Slunce svítí od časného rána, ale děti snad četly doporučení ministerstva zdravotnictví, alespoň tu část o vydatném spánku. Probouzení kdykoli po 7. hodině bereme jako mimořádný dar a právě tak začíná tato neděle v polovině března.
Cesta do kostela bude poněkud neobvyklá – obejde se bez dlouhých minut věnovaných oblékání, zato povede do mého rodiště, kde jsem vyrostl a něco se naběhal v ministrantském úboru, a kam jsem naposledy fyzicky zavítal kdysi dávno, uprostřed loňského léta, za časů, kdy označení COVID-19 mohlo nanejvýš připomínat nějakou vzdálenou planetu. Ani teď přes monitor počítače nevidím staré dřevěné lavice a monumentální hlavní oltář s osvětlenou sochou Panny Marie Věrné a majestátním archandělem Michaelem, protože přenos je z kaple na faře, ale několik známých tváří v záběru kamery poznávám. Výhodou je, že děti zůstávající na domácím hřišti svých hraček nikoho, ani příliš nás neruší. Bankovku ovšem do masivní dřevěné kasičky, kterou jsem se sám něco nanosil, nevhodím, to ještě bude třeba pořešit.
Touha je zázrak, kámo, zázrak – nemohu za to, že mi právě tento značně neliturgický popěvek Daniela Landy zní v uších během přijímání místo skvěle vybrané mešní písně se zhudebněnou meditací svaté Terezie z Ávily (nedejme se k spánku svésti). K Landovi mou mysl přivedlo sledování biskupa Pavla Konzbula na Facebooku, který tuto píseň použil pro vysvětlení momentálního distančního sledování bohoslužeb. Při rozhlasových mších jsem se něco načetl modlitby k duchovnímu přijímání – s luxusem vlastního snadného přístupu k Tělu a Krvi – a vždycky jsem se snažil myslet na ty na druhé straně přijímače, jaké to pro ně je. Teď to vím – zvláštní. Pane, zůstaň se mnou a nedopusť, abych se od Tebe odloučil.
Někde pod čistou modrou oblohou s neobvykle slabým leteckým provozem už ve vzduchu visí karanténa. Vietnamská prodejna, dokud nevyprodá lahvové a plechovkové pivo, se stává centrem dění, jak vidíme na odpolední procházce. Sami můžeme bilancovat, že substrát pro pokojové rostliny jsme nestihli, synáček si na nové boty asi taky počká, zato s návštěvou známé kadeřnice jsme to vychytali. A dlouho stanovený termín dětské lékařské prohlídky s očkováním? Uvidíme zítra a ještě později se dozvím, jakou budoucnost mají zuby moudrosti v mých ústech.
Ne, okolnosti rozhodně běžné nejsou, ale dosud zase tak dramaticky do našich životů nezasáhly, jak se už stalo řadě lidí v blízkém i vzdálenějším okolí. Obyčejnou neděli v neobyčejných časech končíme marným vyhlížením nových nařízení, která přijdou až v noci, a především nejoblíbenějším televizním pořadem našich potomků, jímž je losování čísel Sportky. Kdosi za uhodnutí několika čísel kolem čtyřicítky obdrží přes dva a půl miliónu korun. Snad mu udělají aspoň tolik radosti jako dětem pestrý rej míčků v losovacím bubnu. Kdyby ne, jiné, byť i drobné důvody k radosti stále kolem nás jsou, je jich snad více než roušek a respirátorů. Touha je, kámo, zázrak.
Filip Breindl
