Pokoušet se o hledání historických paralel aktuálních událostí je věc ošidná a tím spíše u něčeho tak ojedinělého, jako odchod Velké Británie z Evropské unie. Srovnávat brexit s rozdělením Československa by smysl nedávalo, ale připomínka některých průvodních jevů možná ano.
Vzpomínáte? „Češi jsou hloupí a nemaj cit, ti nedokážou tě pochopit, i z věžné věci udělaj vtip, uvidíš bez nich bude ti líp,“ znělo se značnou ironií od písničkářského dua Paleček-Janík. Dobový hit Sbohem, Slovensko vystihoval náladu naprostého nepochopení, proč východ republiky touží po samostatnosti, když se dalo snést nepřeberné množství argumentů, že se nám to nadále lépe potáhne pohromadě. I dnes nad brexitem dumáme, proč to ti Britové dělají, když na tom podle všeho budou tratit obě strany.
V obou případech jsme se ovšem příliš nenamáhali, abychom se snažili ty druhé pochopit. Je to chyba, protože příčiny dějinných zvratů se neskládají pouze z racionální složky; ta emoční naopak často bývá onou hybnou silou, k dobrému i zlému. Británie vždy měla k evropskému kontinentu specifický vztah a třeba obě strany nakonec i něco získají tím, že se ujme role, která jí sedí více, role sólisty se zájmem o spojenectví.
Příběh našeho státního rozvodu ukazuje, že jestli něco profitovalo z rozdělení federace, byly to samotné česko-slovenské vztahy, z velké části oproštěné od nánosů blahosklonnosti, žárlivosti či ublíženosti. Nelze samozřejmě s jistotou tvrdit, že se podobnou cestou bude ubírat i vzájemnost Bruselu s Ostrovy, zvláště když se nevyhnutelně vyvinou různé pře kolem budoucího uspořádání. Je ale vidět, že určité odstoupení od těsného svazku nemusí být na škodu, když nechybí dobrá vůle. Můžeme tak píseň dozpívat bez ironie: „Jen žádnou lítost, jen žádnou zášť, Evropu každý dobydem zvlášť. Naposledy mě ještě polib, sbohem Londýne, bude ti líp.“
Filip Breindl
