Do oduševnělé debaty vedené českou společností o islámu v poslední době s větší výrazností než v minulosti vstoupil nový prvek – hledání spojenců v nežijících autoritách. Zajímavým způsobem se tak k mohamedánství připletl třeba Jan Werich, co na tom, že ve skutečnosti autorem rozšafného výroku o jitrnicích, sukních a kamenování nebyl?
V řadě ohledů se samozřejmě nelze divit, že se podobná taktika uplatňuje, zvláště v národě, který kdysi dokázal svou dávnou slávu vyvozovat z podvržených Rukopisů. Kdo je prokazatelně mrtev, těžko se ohradí, že nic takového neřekl; když to udělá někdo jiný, už si celý příběh žije svým životem. I když se stane, že se ozvou potomci a příbuzní, jako v případě ostouzení Ferdinanda Peroutky prezidentem Milošem Zemanem a jeho mluvčím Jiřím Ovčáčkem, je to pořád jen nepatrná patálie v celkem nekomplikovaném procesu házení špíny. (Možná se brzy z Hradu dozvíme i něco o Peroutkově islamofilii.)
Můžeme ovšem také číst výroky, které minulé osobnosti skutečně pronesly. V případě vyjádření Winstona Churchilla o vzteklině sice zpravidla nejde o úplně přesný citát, ale ponechme stranou debatu, zda hovořil o fanatismu nebo islámu jako takovém – jeho otevřená řeč je každopádně plná kritiky. Na druhou stranu pokud prohledávání rozsáhlé složky Churchillových mnohdy velmi drsných výroků přineslo pouze tento výsledek, citát pronesený v 25 letech při zkušenosti přímé vojenské konfrontace s derviši v Súdánu, pak lze považovat za trochu odvážné vyvozovat z toho přesvědčení, že sir Winston byl po celou svou politickou kariéru jakýmsi Tomiem Okamurou na britský způsob. Zvláště když jeho vláda ve válečném roce 1940 rozhodla o státní podpoře výstavby mešity v Londýně …
Na zdánlivě snadnou argumentační stezku podepřenou autoritami nedávné historie se jistě i nadále budou vydávat mnozí zastánci svých pravd ve sporech veřejných debat (na všech stranách názorového spektra). Těšit se snad můžeme pouze na objev z odkazu mistra Járy Cimrmana, ke všemu ostatnímu je třeba přistupovat podle výroku „problém s citáty na internetu je v tom, že se špatně ověřují“ (část internetové komunity ho přisuzuje Abrahamu Lincolnovi, část Albertu Einsteinovi, česká skupina Mistru Janu Husovi).
Filip Breindl
