Česká veřejnost v prvních lednových dnech výrazně přispívá ke zdaru letošního ročníku Tříkrálové sbírky, která se stává festivalem solidarity, nezištnosti, dobrovolnictví a otevřenosti k potřebným lidem. Dětští koledníci získávají Charitě ČR důležité prostředky pro její práci. Stojí za to popřemýšlet, jak tuto atmosféru přenést do celého roku.
Konečnými příjemci pomoci se stává velmi různorodá skupina lidí, od seniorů přes nemocné, handicapované, sociálně slabé, osoby bez domova a stižené různými pohromami a tak dále, z malé části i mimo Českou republiku. Nelze si přitom nevzpomenout, jak se čas od času vzedme debata například o tom, kdo si na základě nějakého povrchního hodnocení pomoc nezaslouží, jak si celá konkrétní skupina lidí svou situaci zcela určitě zavinila sama, o hodných a nepřijatelných neziskovkách, případně nedůstojnou přehazovanou dvou ministerstev na téma, které z nich má najít prostředky na určitý typ služby potřebným lidem. Ostatně i samotná Tříkrálová sbírka se před časem musela vypořádat, což se jí podařilo, se lživými výpady o tom, kam vykoledované peníze ve skutečnosti zaručeně poplynou.
Při pohledu na děti v kostýmech Tří králů situace vypadá jednoduše a přehledně, proto také leckdo se svým příspěvkem neváhá, a je to tak dobře. Ještě lepší by bylo, kdyby se novoroční podpora Tříkrálové sbírky stala odrazovým můstkem pro celkové pochopení skutečnosti, že kolem nás jsou lidé, kteří mají problémy a z mnoha důvodů si z nich pomoci nedovedou. Ano, mnohdy si cestu ven sami komplikují, někdy sklízejí plody vlastních nedostatků či nezodpovědnosti a možná také nabídnutou pomocnou ruku nedovedou vždy přijmout. Další zase v tichosti dělají, co mohou, a jejich snažení je obdivuhodné. Během lednové sbírky jsme schopni tuto mnohotvárnost přijmout shovívavě – kéž by nás dobrá vůle bez předsudků provázela po celý rok i bez zvuků koledy!
Filip Breindl
