Do běžného předvánočního shonu našich měst se letos nově přidávají vlajky a ryze politická hesla. Bylo by laciné jejich nositelům vytýkat, že narušují idylku ozdobených ulic a měli by se jako ostatní věnovat pečení cukroví či honbě za vánočními dárky. Za protesty totiž ve vzduchu visí určité otázky, kterým je vhodné se věnovat bez ohledu na roční dobu.
Když pomineme ty zřejmé, které se týkají slučitelnosti premiérské funkce a trestního stíhání nebo potíží kolem upozornění z Bruselu na premiérův střet zájmů, lze klást i další, neméně závažné. Třeba co říká předseda poslanecké sněmovny Radek Vondráček na to, že jeho komunistická pravá ruka Vojtěch Filip (jmenování prvním místopředsedou Vondráček tehdy hezky zdůvodnil Filipovou sněmovní zkušeností a dosažitelností) nepodloženě obviňuje členy Milionu chvilek pro demokracii z hackerského útoku na benešovskou nemocnici? Jak premiér Babiš vyvrátí podezření, že ředitele Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost Dušana Navrátila odvolal kvůli poukazování na skutečné hrozby z Číny, což řadě tuzemských hráčů navázaných na Peking přišlo nevhod? Premiérovo zdůvodnění o Navrátilových manažerských a komunikačních pochybeních nevyzní zcela věrohodně, když se rozhlédnete po jeho ministrech. Navíc vyvolává otázku, zda je skutečně manažerské a komunikačně zvládnuté, když se rodiny až 17. prosince dozví, s jakým rodičovským příspěvkem mohou od 1. ledna počítat?
Je logické a svým způsobem i očistné, že naléhavost některých otázek teď přikryje sváteční čas, doba zázraků, která kdysi dokázala na chvíli zastavit i strašlivé zabíjení v zákopech první světové války. Vánoční atmosféra nás odkloní od politiky, která se snad přinejhorším připomene nějakým televizním projevem, a je to tak správně. Otázky, které si kladou demonstranti mísící se s předvánočním davem našich měst, však samy nevyšumí.
Filip Breindl
