Termín „Pražská kavárna“ vrátil prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček do veřejné debaty poté, co nad Pražským hradem na okamžik namísto standarty hlavy státu zavlály červené trenýrky zavěšené členy svérázné tvůrčí skupiny Ztohoven. Zdá se, že Ovčáček mimoděk dobře spolupracuje na tom, aby celá akce získala skutečně mohutné vyznění.
Nejde o to, že formuloval kategorický nesouhlas – samotná akce má mnoho problematických bodů od bezpečnostních aspektů až po zacházení s jedním ze státních symbolů. Prezidentův mluvčí se však odhodlal k širšímu závěru – celá věc podle něj svědčí o fašizaci „Pražské kavárny“. Mimoděk tím záležitost jedné poměrně uzavřené skupiny rozšířil na širokou a různorodou platformu lidí, které v zásadě spojuje pouze větší či menší míra nesouhlasu se způsobem, jakým Miloš Zeman vykonává svou prezidentskou funkci (ve volnější interpretaci tohoto neurčitého pojmu bývají zahrnuti i lidé, kteří pražské kavárny nenavštěvují).
S podobnou zavilostí, kterou bylo možno u Ovčáčka pozorovat v marné a poněkud absurdní snaze kompromitovat Ferdinanda Peroutku, pak hradní mluvčí tasí poměrně silný kalibr fašizace. Ačkoli by vzhledem ke své minulosti redaktora komunistického věstníku mohl být s tématem zločinných ideologií dobře obeznámen, mýlí se v samotné podstatě – to poslední, co by fašisté používali, by byla recese. Smysl pro humor se v takové společnosti nenosí.
Červené trenýrky měly podle členů skupiny Ztohoven poukázat na některé jevy pozorovatelné na Pražském hradě. Ačkoli byly poměrně rychle staženy, zdá se, že úplně stejně poslouží projevy Jiřího Ovčáčka.
Filip Breindl
