Oproti kolegům ze zpravodajských médií k mému dennímu chlebu nepatří – naštěstí – návštěvy různých institucí veřejného života. I tak jsem měl dostatek příležitostí vnímat atmosféru těchto míst a srovnávat. Kancelář veřejného ochránce práv si rozhodně stojí velmi lichotivě, a to i v konkurenci vynikajících chlebíčků z biskupství na Petrově.
Samozřejmě vypovídací hodnotu o výkonnosti či užitku dané instituce to nemá žádnou, na druhou stranu i pohled na chodby, vyjednávání s vrátným či nahodilá setkání s pracovníky mohou ledacos napovědět. U ombudsmana jsou ty vjemy vesměs pozitivní – zdvořilý pán v recepci (jemuž na jedné akci donesla občerstvení šéfová Anna Šabatová), dětské koutky, pozdravy na chodbách namísto posupných pohledů k zemi, nulový výskyt jinde často viditelných exemplářů omšelých ženštin a mužíků vykonávajících zírání do monitoru nebo lenivý pohyb se spisy či rychlovarnou konvicí. K tomu třeba výrok jednoho z právníků – „některé podněty jsou opravdu úsměvné a nespadají do naší působnosti, ale doktor Motejl nastavil standard, že všem bez výjimky odpovídáme, a to alespoň radou, kam svůj podnět směřovat.“ Nebo informaci z webové stránky o tom, že lze během jednání v areálu parkovat, a radu pro nevidomé, jak si poradit se vskutku nepovedeně řešenou nejbližší tramvajovou zastávkou.
Jistě, je to všechno povrchní, intuitivní, možná trochu idealizované, ale je to velmi neodbytný dojem určité přívětivosti, kterou se jinak život úředních budov příliš nevyznačuje. Když se to zasadí do kontextu odvedené práce třeba o podmínkách v zařízeních pro lidi s mentálním postižením, o překážkách v mobilitě handicapovaných nebo třeba o tom, jak složky našeho státu nedodržovaly vlastní normy při zacházení s čínskými křesťany žádajícími azyl, dostáváme obrázek instituce, která má chránit ty zvláště zranitelné, a s týmem angažovaných právníků to dělá velmi obratným způsobem.
V tomto smyslu ombudsman není Šabatová nebo Křeček, jakkoli nelze pochybovat o tom, že nejvyšší reprezentant úřadu může nejen vysílat rozličné signály k veřejnosti, ale také ledacos změnit uvnitř. Navíc kdo viděl včerejší vystoupení nově zvoleného ochránce práv v pořadu ČT Události, komentáře, může mít dobré důvody nevěřit tomu, že ten rozhněvaný starý pán má v úmyslu chovat k někomu vstřícnost (o nošení občerstvení vrátnému ani nemluvě). Na druhou stranu už nějakou dobu v kanceláři ombudsmana působí, aniž by instituci nějak viditelně vtělil své mnohdy svérázné pojetí tématu menšin a diskriminace. Ano, teď dostává daleko lepší příležitost to dokázat, na druhou stranu základ agendy úřadu tvoří témata na hony vzdálená nějakým možnostem progresivistických deviací, ať už si pod tímto pojmem poslanečtí volitelé ombudsmana představují cokoli. V každém případě budu při své příští cestě do komplexu v Údolní ulici v Brně naslouchat místní atmosféře velmi pozorně.
Filip Breindl
