Současný ukrajinsko-ruský konflikt po námořním incidentu v Kerčském průlivu je v mnoha ohledech poučný i pro nás. Řada tuzemských politiků v nedávné minulosti svým počínáním naznačovala, že nebere úplně vážně obavy dalších západních zemí z ambicí Moskvy obnovit mocenský dosah bývalého sovětského impéria. Když pomineme ty z nich, kteří se na takový vývoj těší, mohla by nynější událost výrazně promluvit alespoň k některým.
Například k předsedovi poslanecké sněmovny Radku Vondráčkovi, který se před časem vydal do Moskvy, pronesl tam několik pozoruhodných výroků a mimo jiné se setkal s ruskými politiky, jejichž jména jsou právě po anexi ukrajinského Krymu na sankčních seznamech Evropské unie a Severoatlantické aliance. Rozhodně také nemizí otazníky kolem údajně ozdravného pobytu premiérova syna Andreje Babiše mladšího na Ruskem obsazeném poloostrově, nemluvě o různých komunistických delegacích tamtéž.
Prezident Miloš Zeman zatím k celé věci v na první pohled vystupuje tak, jak by se od hlavy evropského státu dalo očekávat, když podpořil smírčí aktivity německé kancléřky Angely Merkelové k Ukrajině a Rusku. V detailu už zdánlivě neutrální pohled na dvě provokující se země vypadá trochu jinak. Že má Zeman i zde svého favorita, naznačují jeho slova připomínající blížící se prezidentské volby na Ukrajině – „A při vší úctě k prezidentovi Porošenkovi je otázka, kdo bude zvolen novým ukrajinským prezidentem a jakou on bude dělat politiku,“ řekl Zeman. Bezděky tak vystihl hlavní rozdíl mezi oběma zeměmi konfliktu, protože shodou okolností loni, nedlouho před prezidentskými volbami v Rusku, při setkání s prezidentem Putinem, rovnou svému hostiteli předem popřál k očekávanému drtivému vítězství. Uvidíme, zda později Zeman přitaká případným sankcím zavedeným západními spojenci, nebo opět otevře oblíbenou mantru o nutnosti zrušit je pro neúčinnost (čímž nepřímo prozrazuje, že míří správně).
Jistě nelze celý černomořský incident hodnotit černobíle jako střet čistého dobra s krystalickým zlem, ale když se dosadí do mozaiky dalších nedávných ruských aktivit (například travičství v Anglii) a především jejich oficiálního vysvětlení z Moskvy, zapadne do obrazu ukřivděné mocnosti, se kterou je vhodné zacházet s maximální obezřetností. Ne nadarmo se na mysl dere letitý vtip o napadení pokojně orajícího sovětského traktoru, který palbu opětoval a po zneškodnění protivníka se vznesl a odletěl na základnu.
Filip Breindl
