Ten titulek z některých našich zpravodajských serverů vypadal podezřele – přídavná jména falešný a prázdný v kombinaci s Václavem Klausem budila dojem, že jde o parodii. Opravdu ale o papeži Františkovi zazněla a zařadila ho mezi osoby a fenomény, které v minulosti přetnuly exprezidentovo vidění světa a vynutily si pověstné kroucení hlavou.
Být ve společnosti třeba Mirka Topolánka není pro papeže příliš lichotivé, na druhou stranu Klaus během dlouhých let své politické dráhy takto udeřil i směrem k neziskovému sektoru, stoupencům Václava Havla, snowboardu, plastovým lahvím či filmu Marečku, podejte mi pero. Když z minulosti víme, že Klaus neucouvne ani před výzvou stanovit politickou orientaci zmíněného sněžného prkna, nemůže nás udivit jeho poslední teologický pokus a skutečně svérázný výklad spojení „pomoc bližnímu“.
František se na seznamu pokáraných ocitl ve společnosti Angely Merkelové a Evropské unie a z tohoto hlediska mohl dopadnout daleko hůře – případná chvála z Klausových úst by pro něj byla téměř kompromitující, když uvážíme, že exprezidentovo uznání míří především k Moskvě – samozřejmě, když na Ruské federaci není ani stopa po jevech „dedemokratizace a postdemokratizace“ předhazovaných Evropě. A jen mimochodem – náznak implicitní pochvaly zbyl i pro ODS, prý „baštu pravice“.
Ostatně v minulosti od našich vysokých politiků zaznívaly směrem k Vatikánu daleko horší výrazy než něco o falši a prázdných gestech, která Klaus nemůže vydýchat. Pro papeže tyto ošklivé, zlé větičky, které stejně stojí na hranici jeho rozlišovací schopnosti, nanejvýš potvrzují, že to dělá dobře. Pro obyvatele Česka, kteří tak dlouho strpěli Klause mezi politickou elitou, je to další vodítko, jak se postavit k jeho zjevné snaze o comeback. Potůčky autentické pravice stékající do řeky vedené Janou Bobošíkovou teď nahrazuje „ekumenická“ (Klausovými slovy) platforma proti migraci. Abychom se nedočkali skutečné „dedemokratizace“ a o falešném a prázdném papeži se povinně neučilo ve škole …
Filip Breindl
