Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Můj rok 89 – Jedem do Itálie!

Přelomový rok našich novodobých dějin se více či méně podepisoval i do soukromé historie desetiletého kluka z maloměsta v pohraničí. Vzpomínkový cyklus se zastavuje na začátku října u vpravdě historického fotbalového zápasu, jehož některé souvislosti získaly na zajímavosti až s určitým odstupem.

Míč z kopačky Michala Bílka právě objala síť portugalské branky a na stadiónu pražské Sparty vypuklo nadšení – zápas, který se až na samotný úvod odvíjel poněkud smolařsky, nakonec spěl k happyendu. Bílkem proměněná penalta v 11. minutě nechala propuknout optimismus, pokud jde o konečný výsledek. Další vývoj už tak příznivý nebyl – brzy obdržel červenou kartu přemotivovaný útočník Stanislav Griga a statečný odpor proti přesile torpédovala v druhém poločase hrubá chyba brankáře Jana Stejskala, po níž soupeř vyrovnal. Remíza pak stavěla naše šance na postup na mistrovství světa do velmi nepříznivé roviny, mimo jiné do nutnosti zvítězit v posledním kvalifikačním utkání právě v Portugalsku. V poslední desetiminutovce ale přišel onen Bílkův trestný kop přes zeď, který zápletku značně pozměnil – vítězství náš tým naopak postavilo do luxusní pozice, v níž si mohl dovolit v Portugalsku i prohrát, pokud by to nebylo o hodně. Byl to tedy opravdu významný moment československé fotbalové historie a nebýt určitých dalších událostí, vyjímal by se obecně mezi důležitými okamžiky 89. roku.

A teď přiznání – ten zápas jsem živě v televizi neviděl, na rozdíl od některých šťastnějších spolužáků, jejichž rodiče tak striktně neprožívali večerku. Právě oni (ti spolužáci) přinesli do školy líčení Bílkova kopu přes portugalskou zeď a vzhledem k významu této branky ji bylo možno často vidět. „Brankář Silvinho se ještě teď diví,“ pronáší slovensky komentátor, zatímco kamera zabírá Bílkův radostný sprint k postranní čáře, kam ho pronásledují spoluhráči. Naskáčou na něj právě v místě, kde v zorném poli kamery za klubkem v červených dresech vykukuje reklamní panel Radia Renascenca. Kdo by chtěl trochu patosu, klidně by mohl říci, že už měsíc před revolucí se před očima našich soudruhů beztrestně předvedla portugalská katolická rozhlasová stanice.

Ostatně kus symboliky by tam byl: Jestliže Bílek rozjásal v republice kdekoho, určité vrásky asi nadělal lidem na příslušných stranických místech, která se starala o to, aby na západ neuteklo více lidí, než by bylo nezbytně nutné. Světový šampionát naplánovaný na léto 1990 do Itálie jistě v případě účasti našeho týmu určitý zájem vyvolá a orgány mají čerstvou zkušenost s tím, jak okolnosti nedovolily nějak bránit katolíkům v cestě do Říma na svatořečení Anežky České. Přípravy na tuto pouť byly v plném proudu a výhra nad Portugalci naznačila, že nepůjde o jedinou hromadnou cestu do Itálie.

Tohle všechno – a reklamní panel Radia Renascenca tuplem – samozřejmě šlo mimo zorné pole desetiletého kluka, který si nanejvýš povšiml, jak i letenský stadión vypadal světově s těmi globálními značkami na mantinelech místo obvyklých značek socialistického sektoru (podnik Klenoty svou značku na časomíře tuším ponechal). I to Portugalsko, mezi evropskými zeměmi roku 89 rozhodně žádný ekonomický tygr, svou kupní silou naprosto převzalo celý trh s reklamním prostorem na stadiónu …

Fotbaloví fanoušci vědí, že poslední kvalifikační utkání v Portu skončilo bezbrankovou remízou a onoho 15. listopadu 1989 došlo k potvrzení československé účasti na mistrovství světa, za pár dnů také k potvrzení skutečnosti, že účasti příznivců Michala Bílka a spol. nebude bránit nic jiného, než jejich kapsa, což byl značný pokrok.

Dlouho po mistrovství v Itálii, dokonce po prohře s Portugalskem ve čtvrtfinále mistrovství Evropy 2012, kde náš tým trénoval Michal Bílek, dostal kluk – už mnohem starší než desetiletý – možnost popsat celý příběh člence správní rady Radia Renascenca, této portugalské rozhlasové dvojky s tradicí od 30. let a vavříny z revoluce 1974. Teď spolu s ní působí v Evropské konferenci křesťanských rádií i zástupci z obou částí Československa, i když reklamu na Letné si asi nepořídí, a to ani dohromady.

Listopad je blízko! Všechny rozechvěné události ovšem budou mít počátek v prozaické nástěnce na téma Velká říjnová socialistická revoluce, jak se dozvíme příště.

 

Reklama