Migrační migréna – touto slovní hříčkou popsal jeden můj známý své rozpoložení ze skutečnosti, že všemi sdělovacími i jinými prostředky proniká náruživě vedená debata o uprchlících. Může vypuknout i u tématu, které s migrací naprosto nesouvisí, třeba u sklizně hrušek či hokeje. Jak tedy zmínit, že první neděle po skončení vánoční doby se v katolické církvi připomíná jako Světový den migrantů a uprchlíků, a nezpůsobit palčivou bolest hlavy?
Zkusme to jedním, podotýkám naprosto skutečným příběhem. 33letá žena, matka tří dětí očekávající dalšího potomka se dozví, že škodí, protože mluví stejným jazykem a patří ke stejné národnosti jako další škůdci. Stejně je odůvodněno odvlečení jejího manžela neznámo kam a pryč teď musí i ona, do země, kde nežila, ale prý tam patří všichni škůdci hezky pohromadě. Má ještě celkem štěstí, že se nesetkává s tou největší brutalitou, která proces zbavení škůdců provází – na rozdíl od mnohých dalších, kteří zemřeli cestou, ona našla jakési útočiště a za určitý čas se shledala i se svým mužem. Když pak společně budovali novou existenci, občas slyšela, že jsou vlastně škůdci na druhou. Svou existencí v původní zemi prý zavinili tragédii té nové.
Opravdu vyprávím skutečný příběh, příběh své rodiny. Onou ženou je má příbuzná, kterou pro zjednodušení budu nazývat pratetou. Eva Breindlová se stala uprchlicí v roce 1945, na hranici v Mikulově si ještě od kteréhosi ozbrojeného muže vyslechla, že je – ne, do rozhlasového vysílání to nelze opakovat – a byla tímto vykonavatelem spravedlnosti okradena o zbytky skrovného majetku. Co udělala? Vzala děti za ruku a opřela se do kočárku, co mohla dělat, řekla mi kdysi stále udržovanou, komicky znějící češtinou. Vrátila se až v závěru života, kdy se její věk blížil stovce, v Brně zemřela a je pochovaná, tak trochu navzdory těm, kteří ji stále považují za škůdce.
Vyprávěl jsem příběh své rodiny a domnívám se, že mnozí z vás mají podobné, více či méně dramatické historky z okruhu svého příbuzenstva. I v našich rodinách jsou současní a bývalí uprchlíci. Zkusme si na ně vzpomenout dnes, když nám papež František předkládá princip, jakým současné výzvě čelit – milosrdenství.
Filip Breindl
