Příznivcům cimrmanovského humoru či Havlova absurdního dramatu lze doporučit kus, který bývá tvůrčím způsobem celkem často reprízován na naší přední scéně. Onou laskominou jsou interpelace členů vlády v poslanecké sněmovně. Dnešní představení se mimořádně vydařilo.
Prolog obstarala už dopolední část, ve které měli ministři reagovat na písemné interpelace. Až na jednu výjimku ovšem nedorazili, což jistě není v dějinách sněmovny nic nového, tentokrát si ale vydařenou epizodní roli vystřihl komunistický poslanec Pavel Kováčik, jenž se rozhodl hájit vládu, které dal jednou důvěru a jednou odmítl vyslovit nedůvěru. Šel na to metodou, která se plně osvědčila ve světě fake news – co nám vyčítáte, když sami máte máslo na hlavě? Tím máslem jsou podle Kováčika minulé vlády ODS a jejich slabá účast na písemných interpelacích. Je to půvabný vlastní gól, když přešlap vlastních favoritů omlouvá minulým pokleskem těch, od jejichž praxe se jinak onen favorit jinak velmi rád distancuje.
Při písemných interpelacích také nejlépe vynikne, co je úkolem řadového poslance vládní stranou, je-li jí ANO Andreje Babiše. Z pohledu divadelního jeviště jde o určitou akci v druhém plánu, mimo hlavní děj scény. Předkladatel interpelace totiž má možnost v případě nepřítomnosti daného ministra navrhnout odložení projednávání své věci. O takovém návrhu hlasuje plénum sněmovny. Už chápete? Zatímco ministři makají mimo sněmovnu, jejich poslanečtí kolegové je pomohou ochránit před nepříjemnými otázkami opozice, jako například proč finanční úřady nejapně obesílají novomanžele otázkami na rozsah svatebních hostin. V případě příznivých podmínek, zejména slabé obsazenosti sálu, se to někdy podaří. Občas vypomohou spřízněné síly, třeba výše zmíněný Kováčik, někdy dojde k drobnému zadrhnutí, jako když poslanec ANO Přemysl Mališ hlasoval pro odložení jedné interpelace až do přítomnosti premiéra Andreje Babiše.
Hlavní děj ovšem přichází s ústními interpelacemi, které přece jen poněkud zaplní vládní lavice. Pak se odehrávají různé kolize, krize a peripetie, v prostředí sněmovny ovšem nikterak výhradně v žánru tragédie, spíš naopak. Předseda vlády se s lehkostí vyrovná s výtkou, že se bezpečnostní rada státu nezabývala zprávou BIS o ruském vlivu v zemi, jak předtím sdělil ministr dopravy. Odpověď ze stenozáznamu sněmovny: „My jsme o tom jednali. My jsme o tom jednali v sedm hodin, a to je výbor pro zpravodajské služby, kde je přítomen první místopředseda vlády pan ministr vnitra Hamáček, pan ministr obrany a všichni ředitelé zpravodajských služeb, takže jsme o tom samozřejmě jednali. A až následně byla bezpečnostní rada státu, kde je přítomen pan Ťok, takže té první části nebyl přítomen, proto o tom ani nemůže vědět.“
Kdo by se předtím v mírně přelidněném jevišti ztrácel, s každým podobným monologem získává jistotu, kdo tu hraje hlavní roli. Ví to i poslanec Marek Výborný, který chtěl vědět, jak se dále vyvíjí záležitost kolem možného přijetí blízkovýchodních uprchlíků-sirotků z řeckých běženeckých táborů, což před časem navrhovala europoslankyně Michaela Šojdrová a Babiš po prvotním kategorickém odmítnutí přislíbil-nepřislíbil jakousi součinnost. Protože ve své první odpovědi od premiéra zazněl pouze výčet humanitárních aktivit zaštítěných českým státem, formuloval doplňující otázku poněkud jednodušeji: „kdy se s paní europoslankyní sejdete?“ Plné znění odpovědi je ve stenozáznamu, zkrácená verze zní asi takto: „Když jde o syrské sirotky, máme jim pomáhat v Sýrii, tam jsou. Paní Šojdrová napsala zprávu, které nerozumím. Nesouhlasím s tím. Mám projekt. Mateřská školka, ubytování, gastro. Proč by ty děti přišly sem, když neumí řeč. Kdo by se o ně staral. Já tomu nerozumím. Čili ten projekt paní Šojdrové je zcela nesmyslný. Sirotci jsou zvyklí v Sýrii.“
Jistě, fajnšmekr by tomu vytkl, že se ani jednou neobjevilo slovo kampaň,ale jinak opravdu škoda, že parlament není divadlo, pouze ho jen někdy připomíná. Chybí například opona.
Filip Breindl
