Pozitivně reagoval předseda německé Ústřední židovské rady Josef Schuster na kritické vydání spisu nacistického vůdce Adolfa Hitlera Mein Kampf. Kniha opatřená poznámkami o historických souvislostech podle něj může ukázat, s jak lživými a obskurními teoriemi diktátor pracoval. Podobnou perspektivu lze uplatnit i na řadu jevů z počátku roku u nás.
Nehoráznosti v souvislosti s naší totalitní minulostí si například zvykla pronášet komunistická poslankyně Marta Semelová, která považuje justiční vraždu Milady Horákové za poněkud nešťastnou, ale v zásadě standardní záležitost, a obsazení Československa v srpnu 1968 za zahraniční pomoc. „Je dobře, že paní žalovaná (Semelová) tyto věci říká nahlas, že víme, co si myslí, a že nám tímto způsobem připomíná tu dobu, jejíhož návratu se pan žalobce bojí,“ podotkl k tomu soudce Pavel Freibert, který výroky řešil na základě podání brněnského právníka Michala Kincla.
Ano, pokud se Marta Semelová uchází o veřejné funkce, je dobré vědět, co si doopravdy myslí (platí to o komkoli jiném). Tím není řečeno, že by neměla být vystavena oponentuře – právě naopak: Jak Mein Kampf opatřený kritickými poznámkami, tak svérázný historický exkurz komunistky vyvrácený mnoha fakty jsou výzvou pro všechny uživatele zdravého rozumu. Usvědčujme totalitární a extrémistické teze z hlouposti a lži, když už nějak proniknou do veřejného prostoru – nějakou cestičku k tomu si v dnešní době vždycky najdou – a věřme v převahu kritického myšlení a zdravého rozumu.
Jistě není na místě podceňovat skutečnost, že svoboda projevu otevírá prostor také pro řadu nesvobodných ideologií. Historie nás poučuje, že mnohdy nelze spoléhat na momentální vítězství racionality – lze to ostatně dobře ilustrovat na Hitlerově vzestupu v meziválečném Německu. Jsme ale vybaveni dostatečnými informačními zdroji a dalšími okolnostmi natolik, abychom hlasateli totality dovedli připravit nepříjemné překvapení – ze způsobu, jakým se rozhodl ve svůj prospěch použít svobodu projevu, učinit místo jeho faktického znemožnění.
Filip Breindl
