Na to, že jde o masu zvící 2 717 405 občanů České republiky, panuje až příliš veliké ticho na to, že každý z nich musel mít nějaký důvod pro to, aby se loni v lednu dostavil do volební místnosti a do urny vhodil lístek se jménem Miloše Zemana. Ten samozřejmě měl veřejně známé podporovatele, kteří teď dostávají 28. října státní vyznamenání, ale kde je široká voličská masa?
Už tehdy, kolem hlasování, bylo velmi těžké identifikovat motivy pro Zemanovu volbu. Popsat šlo dva – první byl namířen vůči protikandidátovi Karlu Schwarzenbergovi (prezidentem se nesmí stát ten šlechtic, pravičák, Sudeťák, spáč, pravdoláskař, jemuž je obtížně rozumět), druhý motiv vycházel z nekonkretizovaného přesvědčení, že se Zemanem bude legrace. Ze současné inovace pořadu Hovory z Lán, která by T.G. Masaryka asi vyhodila ze sedla, se zdá, že Zeman chtěl svým vystoupením potěšit obě tyto skupiny – ukázat prstem na sprostého knížete a ještě přitom být za vtipálka před národem, který ze všech uměleckých počinů nejvíce ocení třeskutou legraci filmu postavenou na pojmenování kněze dvojsmyslným příjmením.
Jenže potlesk zatím nezní, tím méně kritika ve stylu „ale pro tohle jsem tě nevolil“, až si člověk skoro říká, zda mezi Hradem a ulicí nevede nějaký interní komunikační kanál, který se vyhýbá hnidopichům z řad protiputinovsko-antificovské veřejnosti. V každém případě by nebylo na škodu, kdyby alespoň někdo z 2,717 miliónů Zemanových tzv. řadových voličů dokázal předstoupit před ty, kteří vybrali protikandidáta, případně nehlasovali, a odpověděl na několik otázek, u kterých nejde jen o několik značně lidových výrazů v rozhlasovém interview – to je (spolu s opileckým vrávoráním nad korunovačními klenoty a následným nejapným lhaním služebnictva o viróze) v zásadě bezvýznamná epizoda ve srovnání s opravdovými průšvihy, jakými byla prezidentská vláda Zemanových kamarádů titulovaných jako odborníci, výlet za oporou Putinova režimu na Rhodos nebo naposledy slova v čínské televizi o tom, jak se náš prezident rád přiučí o dělání politické stability v zemi s politickými vězni, novodobým otroctvím a plundrováním životního prostředí. Opravdu by mě zajímalo, zda si takhle nějak výkon prezidentského úřadu Zemanovi voliči představovali, zda jim vyhovuje jeho pojetí „zasypávání příkopů“ a sjednocování společnosti, případně zda něco dělají, pokud mají pocit, že se realita vyvíjí trochu jinak oproti jejich očekáváním. Odpoví někdo?
Filip Breindl
autor nikdy nenavštívil pražskou kavárnu
