KDU-ČSL zahajuje v Brně stranický sjezd, z něhož má vzejít nový předseda po Pavlu Bělobrádkovi. Tomu se podařilo lidovce vrátit do poslaneckých lavic a jeho nástupce bude mít zřejmě co dělat, aby alespoň tuto pozici udržel. Zajímavý nepřímý vzkaz dostává sto let slavící křesťanskodemokratická strana z prezidentských voleb na Slovensku.
Například snaha Maroše Šefčoviče stylizovat se do pozice obhájce křesťanské identity země – úsměvná nejen kvůli jeho prominentní pozici mezi evropskými socialisty, ale také kvůli neschopnosti vyjmenovat alespoň polovinu přikázání Desatera – ukazuje, že politický marketing zachytil jistou významnost takto zaměřeného voličstva. A neplatí to jen o Slovensku, i tvůrci statí českého premiéra Andreje Babiše uznali za vhodné zapracovat do textu návštěvu nedělní mše.
Tyto příklady ukazují, že vstříc tomuto elektorátu se vydávají zejména formace a politici, kteří křesťanskou kartu vytahují, když se jim to hodí. „Křesťanskými“ politiky se stávají jednoduše tím, že si tak začali říkat, a rovněž svému programu začali dávat různé křesťanské přívlastky bez ohledu na jeho faktickou slučitelnost s Novým zákonem. Z vyjádření některých představitelů KDU-ČSL se zdá, že se jim podobná strategie jakéhosi marketingového vytěžování křesťanství zamlouvá. K nim promlouvá další vzkaz ze slovenských voleb: Volič dokáže ocenit přirozenost, spojuje-li se s výraznou osobní integritou, schopností pojmenovat problém, vyjadřovat se bez frází a taktizování (alespoň takto lze číst dosavadní ohlas na Zuzanu Čaputovou, bez ohledu na výsledek druhého kola).
Co z toho vyplývá pro lidovce? Buď se mohou začít chovat jako ostatní a křesťanskou kartou mávat tam, kde pečlivě připravené studie ukazují, že se to vyplatí. V takovém případě se ovšem dostanou do silné konkurence, navíc mnohdy stran s nedostatkem ostychu brát si do úst křesťanství v souvislosti s jevy, které jsou s ním v přímém rozporu – s nacionalismem, populismem, fake news. Nebo se stát autentickou křesťanskou stranou, která netaktizuje, pokud jde o východiska při pojmenování problémů, a rozvíjí v politickém životě nedostatkové zboží spravedlnosti, solidarity a úcty.
Někam tam míříla KDU-ČSL pod vedením Josefa Luxe a nemělo by zapadnout, že v dnešním měřítku docela úspěšně – 537 tisíc voličů z roku 1998 by v současných poměrech dalo přes deset procent (v podstatě podobný výsledek, jaký předloni zaznamenala SPD, KDU-ČSL měla 293 tisíc hlasů). Ano, potřebujete k tomu onu maličkost, jakou je osobnost typu Luxe či Čaputové, ale i prvotní impuls by se počítal, pokud by z brněnského sjezdu zazněl.
Filip Breindl
