Šéf Černínského paláce naznačil, že má na mysli ekonomický rozměr celé kauzy. Čelit nějakému bojkotu ze strany movitých lázeňských hostů, neřkuli obětovat lukrativní zakázky na Arabském poloostrově by jistě bylo nepříjemné, zvláště pokud by mělo jít o cenu za pouhou verbální Zemanovu podporu spojenectví s Izraelem. Přílišná snaha o zachování ekonomického prospěchu v česko-saúdských vztazích však může vést k jisté podlézavosti, kterou Praha obětuje část své důstojnosti – Zaorálek ostatně něco takového předvedl v Číně.
Aktivovat by ovšem měl spíše svou druhou polohu, kterou vytasil třeba v době krymské krize anebo vůči súdánskému ministru zahraničí Alímu Ahmadu Kartimu, jemuž dal v Praze najevo, že odsuzovat mladou matku k smrti za údajné odpadlictví od islámu je daleko za hranou dobrých mravů. Podobně pevně by měl přijmout i arabské diplomaty a se vší úctou jim dát najevo, že Česká republika přes svou upřímnou snahu (co na tom, že vedenou především ekonomickými zájmy) o dobré vztahy s muslimskými zeměmi neustoupí z přesvědčení, že radikální islamismus je velkým zlem globálního světa, bez ohledu na to, zda Zeman musel tuto kartu před Izraelci tak urputně vytahovat či nikoli. Přítomným diplomatům může nabídnout součinnost, budou-li jejich země radikály stíhat či přinejmenším se od jejich násilných skutků distancují, tak jako se česká zahraniční politika distancuje od protiislámských útoků.
Pokud jde o hlavního stěžovatele, Saúdskou Arábii, nemusí snad Zaorálek nutně přecházet do protiútoku, ale malá připomínka útlaku nemuslimských menšin v této zemi by mohla celou debatu uvést do příslušných mezí. Chce-li se ministr poučit, jak to udělat při současném zachování diplomatické zdvořilosti, může načerpat inspiraci v kontaktech Saúdské Arábie a Vatikánu – i když Svatý stolec neriskuje, že by se jeho ekonomika musela obejít bez příjezdu movitých turistů a bez průmyslových a zemědělských zakázek, jakákoli diplomatická neopatrnost by se mohla vymstít statisícům křesťanů, převážně zahraničních dělníků v Saúdské Arábii. I tak zní vatikánský požadavek respektu náboženské svobody do Rijádu dosti zřetelně a s podobnou pevností by s diplomaty ke stolu měl usednout i český ministr.
Filip Breindl
