Člověk, který sledoval od začátku celou snahu KSČM prosadit přes své koaliční partnery zákon o zdanění restitučních náhrad vyplácených církví, může bez ohledu na svůj názor na celou věc přijmout konečné schválení ve sněmovně i s jistým ulehčením – politici už o tom namluvili dost, teď ať hovoří Ústavní soud. Přesto je zde ještě jedna politická instance, která by neměla zůstat bez povšimnutí: Prezident Miloš Zeman, k jehož podpisu zákon směřuje, se opět dostane do situace, v níž se kříží komunistický a církevní zájem. V těch předchozích volil jednoznačně.
Asi nejvýrazněji se tento konflikt projevil loni v dubnu, kdy v době příjezdu ostatků kardinála Josefa Berana do pražské katedrály prezident vystoupil na sjezdu KSČM, ale i například udělení státního vyznamenání Lence Procházkové, která mimo jiné kvůli restitucím podala trestní oznámení na kardinála Dominika Duku, naznačuje hranice Zemanovy deklarované vstřícnosti k církvím, konkrétně k osobě pražského arcibiskupa. Tu prezident projevuje především slovně a v situacích, které ho nevystavují žádnému konflikt se svými skutečnými spojenci. Nezapomínejme, že to byl právě Zeman, kdo velmi stál o vznik vlády s komunistickou podporou, jak ostatně zdůraznil během zmíněného nymburského sjezdu KSČM, a předloha o zdanění restitučních náhrad je přímým důsledkem tohoto stavu.
Pro tuto záležitost samozřejmě není tak rozhodující, zda předlohu prezident podle očekávání podepíše, nebo ji vyhodnotí jako „legislativní zmetek“, což je podle jeho dřívějších slov kritérium pro vetování zákona. Sněmovna by v takovém případě nejspíš znovu snadno našla potřebnou většinu pro přehlasování. (Třetí možnost, totiž ponechat předlohu bez prezidentského podpisu v platnosti, jako to udělal předchozí prezident Václav Klaus u zákona o vypořádání církevního majetku, Zeman před časem vyloučil a celkem správně ji nazval jako alibistickou). Sledovat prezidentovo počínání v této záležitosti však má smysl jako jednu z epizod, kdy dostává možnost naplnit svou verbální přívětivost k církvím konkrétním, byť v dané věci nejspíš jen symbolickým činem. Nebo v opačném případě znovu ukázat, že košile KSČM je mu bližší.
Filip Breindl
