Důsledkem je utrpení a smrt, jediným pozitivem zůstává lepší možnost utvořit si na dotyčné osoby názor – jaký, to už je na každém. Vezměme si třeba ruského prezidenta Vladimira Putina, který teprve letošními činy dal nahlédnout do své duše, v níž se stále skrývají schémata studené války, sfér vlivu a zajímavě projevovaného ruského nacionalismu. Pro někoho to mohlo vést k posílení sympatií k matičce Moskvě, mnohý západní politik si naopak protřel oči a spílal si za dosavadní naivitu.
Ta se snad u mnohých dala na ústup poté, co vyšlo najevo, že za mnoha blízkovýchodními rebeliemi se skrývá obludné zlo schopné neuvěřitelných zločinů, že radikální islamismus není svéráznou formou revoluční snahy v arabském světě, ale kruté a nepřátelské hnutí, jehož jsme přímými protivníky. Kdo by si snad stále chtěl myslet, že Taliban pouze hájí svébytnost svého teritoria proti západnímu vměšování a inkulturaci, dostal pádnou odpověď v péšávárské škole a Islámský stát a Boko Haram také dělají, co mohou, aby si je nikdo nepletl s lobby za pozvednutí obyvatelstva.
I doma se mnohé vyjasnilo především kolem prezidentů Miloše Zemana a Václava Klause, přičemž oba navázali na předchozí rok, kdy ledacos naznačili. Teď přidali další indicie, aby se každému usnadnilo jejich zařazení na škále typově vymezené státnickými osobnostmi na jedné straně a neúctyhodnými slouhy pochybných morálních kvalit na straně druhé.
Sluší se popřát, aby v roce 2015 pokud možno nikdo nevyjevoval svůj skutečný charakter tak výrazným způsobem jako IS, Taliban či Putin. Protože však lze realisticky tušit, že se sotva obejdeme bez bojů, válek a násilí, zbývá si alespoň přát, abychom z těchto událostí dovedli dobře číst a i ve světě, který není černobílý, správně vyhodnocovali jednotlivé aktéry. I v tom jsme po mém soudu měli v uplynulém roce rezervy.
PF 2015!
Filip Breindl
