Kdo byl mezi uprchlíky na srbsko-chorvatské hranici, ten to zažil – největší problémy nepůsobí samotní běženci, ale 1. nečinnost příslušných autorit, 2. jejich počínání. Podle posledních zpráv z přechodu Berkasovo/Bapske se tato skutečnost vyhrocuje tím, jak se některé dosud propustné hranice blíže západní Evropě uzavírají, přičemž proud z jihovýchodu neustává.
Ve vznikajícím špuntu tak přibývá lidí, kteří nemohou dopředu ani zpět, dokonce ani setrvat na místě, kde právě jsou. Zdá se, že z kompetentních institucí to dělá vrásky málokomu – chorvatští policisté se starají nanejvýš o to, aby jim lidé přes kontrolní stanoviště procházeli v dvojstupech, které čas od času nechají změnit na čtyřstupy. Srbské autority se tu a tam pokusí o alespoň symbolickou regulaci přijíždějících autobusů – aby se ale dopravcům kšeft hýbal, nechají často všechny vystoupit do už plného prostoru, případně je vysadí u polí v blízkosti oficiálního přechodu Šid/Tovarnik a teď prý přišly s novou taktikou konečné ve větší vzdálenosti od hranic, aby se dav rozmělnil podle fyzické kondice, počtu dětí či stavu obuvi a oblečení … Zástupci Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) na místě nefungují nepřetržitě – na rozdíl od českých a dalších dobrovolníků – a podle dnešní zprávy „před vyhrocením situace odjeli.“ (zdroj: pomocuprchlíkum.cz)
Podzimní plískanice a brzký soumrak ještě scenérii rozbahněných polí v placaté krajině dodají řádný kus deprese, i když to, co se na místě děje, by příliš nevylepšilo ani usměvavé červencové sluníčko. Ten hlavní problém spočívá v tom, že tady mají navrch ti, kterým je vcelku jedno, co se stane – ostatně sem podle nich uprchlíky přece nikdo nezval. Vztah k dobrovolníkům je pak trochu obojetný – na jednu stranu dělají práci, do které se nikomu nechce, na druhou stranu přinášejí obyčejnou lidskost na místo, kde je zřejmě z pohledu autorit nežádoucí.
Ale proč? Opravdu se nezmůžeme na nic jiného, než na to, že necháme migranty nocovat v dešti a bahně u stažené hraniční závory? Včetně malých dětí, žen i invalidů, jen tak mimochodem. Dobrovolníci ukazují, jak velkou práci lze odvést v zásadě jen s pomocí dobré vůle. Ti, kteří disponují veřejnou mocí, mají mnohem větší možnosti zmírnit drama v zemích nikoho mezi evropskými státy. Dokud se nám ale bude více líbit, když od svých autorit uslyšíme pohádky o šaríje, dokud budeme velebit své sucho, klídeček a skutečnost, že problém teď leží na jiných, může se stát, že třeba v Bapske se situace vyhrotí (a nečekejme, že mezi ušlapanými budou převažovat ti tolik démonizovaní mladí muži). Nebude to žádné vítězství Evropy (křesťanské Evropy už vůbec ne!) před nastupující islamizací, jak nám asi bude někdo snažit namluvit. Bude to porážka lidskosti a kapitulace svědomí, která by otevřela cestu do Evropy jakékoli zlé ideologii mnohem účinněji, než jakákoli migrační vlna.
Filip Breindl
