Svět si připomíná 50. výročí prvních lidských kroků na Měsíci. Nebylo by vůbec špatné, kdyby slova amerického astronauta Neila Armstronga o malém krůčku pro jednotlivce a velkém skoku pro lidstvo tentokrát více než pro vesmírný prostor rezonovala pro domácí planetu onoho lidstva.
Přínos kosmického věku nelze zpochybnit, možná by ale stálo za to poukázat i na jednu trochu opomíjenou stránku objevování vesmíru – řada astronautů popisuje svůj úžas z pohledu na Zemi, z její nesmírné krásy v této perspektivě. Víme, i když se neumíme úplně shodnout na příčinách, že naše planeta se v současnosti potýká s řadou problémů a jako hostitelka našich životů si zaslouží, aby lidstvo svůj nemalý um věnovalo také jejím potřebám.
Jak na to, odkud vůbec věc uchopit, to je mnohem složitější, ale i zde může mise Apolla 11 nabídnout určitou analogii – aby Armstrong mohl své krůčky na měsíčním povrchu vykonat, musel mít za sebou propracovaný a ne právě levný program, ale na konci celého procesu byl zase jen konkrétní člověk, který v danou chvíli prováděl obě věci současně – malý krok i velký skok. Byl jednotlivcem nesoucím odlesk celého lidstva. Nebylo by špatné, aby se tomuto lidstvu podařilo docílit podobného velkého skoku prostřednictvím krůčků jednotlivců i tady na Zemi 50 let poté.
Filip Breindl
