Největší zázrak vyrůstá z dobrého srdce, takové poselství přináší současný Večerníček České televize, loutkový seriál Zahrádka pod hvězdami, jehož hlavní postavou je chlapec Ježíšek. Podle námětu Ivana Renče ho natočil Martin Otevřel.
Neurazí – výskyt takového slovesa v recenzi se zpravidla rovná odsudku. Je to takové nemastné neslané, ani ryba ani rak. V tomto případě jde o pochvalné hodnocení, protože podobný počin by se mohl snadno dostat na tenký led, ať před strážci náboženské neutrality vysílání pro děti na ČT, nebo v očích přísných hlídačů nezředěného křesťanského obsahu. Jiří Strach by mohl vyprávět …
Kdo by chtěl své potomstvo uchránit před náboženskou zvěstí, může se lehce povznést nad to, že se aktéři příběhů jmenují právě Ježíšek, Marie, Josef, který je tesařem, že právě ten horlivý a trochu zbrklý hoch je Petr a ten mírně ustrašený, mnohdy přímo nevěřící Tomáš. (A že zlý soused bez novozákonní analogie zůstává bezejmenný). Přežije i Josefovo gesto na rozloučenou, které nápadně připomíná žehnání, protože děj poukazuje na dobrotu srdce, schopnost pěstovat přátelské vztahy, překonávat vlastní obavy a bojovat se svými špatnými vlastnostmi. Kvůli tomu by seriál mohl vzít na milost i ten, kdo si povšiml, že se ta rodina vůbec nemodlí.
Je to vlastně taková Parabible pro děti, která pomáhá – tomu, kdo chce – přiměřenou formou pochopit Ježíšovo lidství. A dospělý divák? Třeba rodič, který od Vánoc sledoval Večerníčky o krtečkovi a nemohl si nepovšimout kulantně řečeno podivných zápletek posledních dílů, třeba automobilové havárie cestou s nakadeřenou myškou na diskotéku, uvítá návrat do jednoduššího světa dobra a zla. Byť by to bylo touto veřejnoprávní formou – anebo právě proto: Není to snad víc než dobrý počin na ČT, která prý podle některých kritiků včetně katolických už zcela zabředla do zajetí neomarxismu a o některých věcech mlčí? Dobrou noc, Večerníčku, zase zítra!
Filip Breindl
