Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Prý mstili karikatury Proroka. Vytvořili zcela nové

Poznámka k teroristickému útoku na redakci francouzského satirického listu Charlie Hebdo.

Dočkali jsme se další konfrontace s ukázkou mimořádně zrůdného smýšlení, které se v současnosti ve světě stará o převážnou část lidského utrpení. Pařížská událost ukázala, že nejde o vzdálenou anomálii, nýbrž o strašlivý systém metastázující kdekoli po světě, ano, i v našem sousedství.

Jak bývá zvykem v prostředí tzv. internetových diskusí (přesněji spíše internetových tzv. diskusí), některé myšlenky míří lehce protizápadním směrem – co prý ti Francouzi mohli čekat, když nesmyslně provokovali a nezastavili se ani před náboženskými symboly? Takový názor – pravda, vyskytuje se méně, než jeho obdoby po 11. září 2001 nebo po loňském útoku Talibanu na české vojáky a afghánské civilisty – poněkud zcestně předpokládá, že motivem podobně hrůzných činů je něco jako oprávněné náboženské rozhořčení. Nikoli, rozhodnutí vraždit a v jiných případech třeba znásilňovat, zotročovat, usekávat hlavy a dopouštět se dalších zvěrstev nevychází ze zbožnosti, jde o ryze zločinné pohnutky, kterým záležitost s karikaturami slouží jako záminka, ve skutečnosti však o ně nejde – svědčí o tom fakt, že útočníci příliš neváhali popravit také osoby, které s časopisem neměly nic společného. Nemluvě o tom, že jeden ze zabitých policistů se prý jmenoval Ahmed …

Šli prý mstít karikatury náboženství, ve skutečnosti svým pokřikováním o velkém Bohu, jímž provázeli střelbu, vykreslili karikaturu daleko zrůdnější, nabízející obraz pokřiveného Božího řádu daleko za rámec veškeré myslitelné satiry a upomínající na skutečný význam přídavného jména bohapustý.

Reklama

Kreslíře Charlie Hebdo může leckdo snad i právem považovat za nevtipné, třeba i za urážející; pařížský atentát však celou debatu staví daleko mimo tyto kategorie. Časem zřejmě bude vhodné vést debatu třeba o tom, zda správně rozumíme svobodě projevu a nezaměňujeme ji za svévoli bez zodpovědnosti, ale o spuštění takové debatu nesmějí rozhodovat islamisté. Teď je čas především v duchu doprovodit pozůstalé rodiny a dobře reflektovat, čím se civilizovaný člověk odlišuje od podobných ozbrojených karikaturistů – třeba přáním dopadení a potrestání zločinců a jejich kompliců narozdíl od svalnatého internetového volání po muslimské krvi, ber kde ber.

Filip Breindl