Nekončí pro Meriam a její rodinu – někteří radikálněji naladění spoluobčané ji zřejmě stále mohou považovat za pachatelku hrdelního zločinu a výrok odvolacího soudu neuznat, v horším případě se snažit vzít výkon svého pojetí spravedlnosti do svých rukou. Je teď na súdánských úřadech, aby ochránily rodinu a také alespoň částečně odškodnily trauma porodu ve vězení a absurdního pobytu staršího dítěte Meriam ve stejném prostředí.
Ani tím ale nelze případ uzavřít. Je načase přimět Súdán (a také další země, třeba Pákistán, kde na svůj odvolací proces pátým rokem ve vězení čeká matka pěti dětí, křesťanka Asia Bibiová odsouzená k smrti za údajnou urážku islámu), aby naznal, že je nepřijatelné a barbarské kohokoli kriminalizovat, neřkuli popravovat za svobodnou volbu náboženského vyznání. Míč je teď na straně především umírněných muslimských autorit, aby je strašlivost hrozící popravy mladé ženy motivovala k vlastní odvaze postavit se radikály pěstované kultuře násilí a smrti.
Své by si k tomu měl říci i Západ – účinnost jeho hlasu pozvednutého na obranu Meriam je nezpochybnitelná a měla by se stát vzorem pro obecné vystupování s obhajobou náboženské svobody a práva volby vlastního vyznání. Pokud má zahraniční politika Evropské unie pochopitelné problémy – vzhledem k odlišné orientaci členských zemí – definovat svůj vztah k Rusku, Blízkému východu či Spojeným státům, měla by se daleko účinněji sjednotit na tlaku vůči státům, které nepřijatelným způsobem porušují jedno ze základních lidských práv – a nemusí to ani dojít tak daleko jako v súdánském případu. Jako argument varující před přehnanou angažovaností někdy zaznívá ekonomické hledisko, zrovna tak je však třeba mít na zřeteli bezpečnostní aspekt: Bránit islamistickým režimům věšet či kamenovat lidi, kteří zvolili křesťanství nebo jinou víru, je nejen čestné a správné. Je to také příspěvek k eliminaci násilné a bezohledné mentality, která má stálý potenciál přejít od jednotlivců k celé společnosti.
Filip Breindl
