Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Prezident 28. října nezapomněl ani na katolíky

Ve svém projevu před předáváním státních vyznamenání kladl prezident Miloš Zeman důraz na boj s terorismem a ekonomickou kriminalitou. Pak udělil medaile a řády několika obecně uznávaným vědcům, sportovcům či vojákům a vyznamenal rovněž další dosud nevyznamenané osoby z okruhu svých příznivců či lidí sdílejících jeho pohled na světové problémy a Zdeňka Bakalu. Mezi katolíky by nemělo zapadnout, že je mezi nimi také bojovnice proti vypořádání církevního majetku Lenka Procházková, která mimo jiné podala trestní oznámení na kardinála Dominika Duku.

Tehdejší reakce pražského arcibiskupa z února 2012 stojí za připomenutí: „Já jako bývalý mukl komunistického režimu jsem připraven a vím, co si mám do vězení vzít. Je groteskní, že se v žalobě setkává členka Charty 77 a Komunistická strana Čech a Moravy,“ prohlásil kardinál Duka. Nadsázka byla na místě zejména kvůli silným slovům, kterými Procházková své tehdejší aktivity provázela – pro nějaké tunelování a velezradu nešla daleko. A i když žánru fake news se tehdy ještě zdaleka tak nedařilo jako dnes, podařilo se jí celkem úspěšně rozšířit mezi veřejnost údajný výrok kardinála Františka Tomáška o tom, že nároky církve jsou plně uspokojeny první částečnou majetkovou restitucí na začátku 90. let. Tento fake převzal i Zeman, aby s ním před rokem a půl ostouzel osobnost právě zesnulého kardinála Miloslava Vlka … Aby to bylo ještě zajímavější, Lenku Procházkovou prohlašuje za osobu, která se zasloužila o stát v oblasti kultury, stejný prezident Zeman, který kardinálu Dukovi, na něhož mířilo ono trestní oznámení odložené mezitím ad acta, předloni udělil Řád bílého lva za zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky.

Není to jediný paradox ze včerejšího Vladislavského sálu. Ať už si o prezidentovi myslíme cokoli, musí se mu nechat, že umí obrátit veřejnou pozornost k lidem, ke kterým ji obrátit chce. Když se při projevu nakrátko odmlčel ve větě, kdo je jediným skutečným nepřítelem, člověk by skoro očekával jméno Zdeňka Bakaly (byl to světový terorismus). Kdo může říci, že něco zvláštního věděl o Ferdinandu Peroutkovi, než se prezident podělil o článek vlevo dole? K oslavám výročí republiky byl ze slavnější části její historie povolán Antonín Švehla, a to zcela právem. Škoda jen, že se na mysl vkrádá otázka, zda by náhodou nezůstal bez pozvánky, být současným aktivním politikem – jako znalec venkova a malorolnického prostředí by se totiž mohl snadno dostat do křížku s agrobyznysem lidí kolem Miloše Zemana, byť samotná prezidentova zemitost by ho nikterak nepohoršovala.

Zdá se, že slovy sládka z Havlovy Audience „to jsou paradoxy, pane Vaněk“ si nevystačíme. Oslava 100 let republiky bude potřebovat jiný kalibr.

Filip Breindl

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama