Jsou okamžiky, kdy návštěva takových míst virtuálního prostoru vyžaduje velmi silný žaludek – čeští vojáci tam prý jeli pro peníze, podíleli se na okupaci, špinili se pro někoho, kdo v dáli tahá za nitky (jeho totožnost daný přispěvatel zná, ale nepoví), teď chudák daňový poplatník ještě bude platit pozůstalým rodinám … Takto odporné plivání na mrtvé vojáky před zraky jejich blízkých, kteří zpravodajství z Afghánistánu jistě sledují, nelze vnímat jako výraz názorové svobody; její součástí musí být vždy elementární slušnost a přinejmenším povědomí o důsledcích výroku. Platí to obecně, například u zpráv o úmrtí řidičky při dopravní nehodě by bylo velmi záhodno, kdyby – i s ohledem na pozůstalé – čtenář povrchně informovaný zpravodajským serverem o celé události nepodlehl nutkání připojit hlubokomyslnou úvahu o „ženský za volantem.“
Je skoro jisté, že by se nějaký internetový rejpal našel i v situaci, v níž by vojáci padli při přímém napadení našeho státu, v nějaké příhraniční přestřelce s agresorem od sousedů. Angažmá ve střední Asii je hůře uchopitelné, ale copak skutečnost, že Taliban je opravdovým nepřítelem, proti kterému je třeba vést válku, neprokázaly útoky v samém středu západní společnosti? A neukazuje na ně i ten sám fakt, že Taliban strůjce dnešního útoku oslavuje bez ohledu na to, že bojovou akci zaplatili životem i afghánští civilisté? Ano, jistě se lze pozastavit nad tím, že Západ neměří islamistům v různých částech světa stejným metrem a co v Afghánistánu potírá, třeba v Sýrii s ohledem na nějaké neurčité vyšší cíle toleruje. Lze ale proto bagatelizovat nebezpečí hnutí, které mnohokrát prokázalo, že své těžko pochopitelné cíle realizuje s obrovskou bezohledností?
Válka 21. století je obtížněji popsatelná co do teritoria i identity stran konfliktu, už to není střet dvou armád na jasně vymezené frontě, nebojuje také masa civilních odvedenců a bitevní pole nabývá rozmanité podoby, třeba i tu v síti internetového zpravodajství, jak lze pozorovat na ukrajinském konfliktu. Armáda České republiky by rozhodně neměla být střežena před kritikou internetové veřejnosti, ale ta by se měl zaměřit spíše směrem ke kšeftování se zakázkami pro vojáky nebo k pranýřování požitků určených i těm příslušníkům, jejichž bojištěm je výhradně kancelář a kantýna. Rozhodně ne z virtuální anonymity útočit na muže, kteří zvolili náročné a riskantní povolání, absolvovali náročný výcvik a při plnění svého úkolu přišli o život. Čest jejich památce!
Filip Breindl
P.S. Diskusi nechávám otevřenou, apeluji na čtenářovu rozvážnost …
