Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Tři srpnové impulsy – rozhlas, NATO a migrace

Pravá tvář Varšavské smlouvy, která právě 21. srpna 1968 vyšla zvláště najevo, moderní fáze boje o rozhlas a zrcadlo nastavené naší současné imigrační rétorice, to jsou tři možná ne nejpodstatnější, ale přesto snad zaznamenáníhodné vzkazy nynějšího výročí invaze druhdy spojeneckých států do Československa.

Zmocnit se rozhlasu a televize patřilo mezi hlavní úkoly prvního sledu okupačních vojsk, aby síly kolaborující se sovětským agresorem mohly ovládnout mediální prostor. Tím, že se i díky velké vynalézavosti a odvaze rozhlasových pracovníků tento záměr nepodařilo realizovat, zaznívala namísto dobových fake news o kontrarevoluci slova povzbuzení a sounáležitosti. Ani po padesáti letech neztrácejí různí mocní chuť získat – nyní již veřejnoprávní – televizi a rozhlas do svých služeb, případně je alespoň znevěrohodnit.

„Včera, dne 21. srpna 2018, překročila vojska Spojených států amerických, Francouzské republiky, Německé spolkové republiky, Nizozemského království a Dánského království státní hranice Belgického království.“ Že takové rozhlasové hlášení zní nepředstavitelně? Právě jste narazili na jeden z mnoha rozdílů mezi Severoatlantickou aliancí (NATO) a Varšavskou smlouvou, mezi spojeneckým paktem suverénních států a vazalské kvaziúmluvy satelitů s moskevským centrem moci. Opravdu to není tak, jak někdy zaznívá ve značně zjednodušeném a politicky naivním výroku „tehdy jsme byli pod Sověty, teď zase pod Amerikou, rozdíl v tom není.“

„Mladé muže rozhodně nemůžeme přijmout, měli by bojovat ve své zemi proti okupantům,“ mohlo zaznít na Západě po vzedmutí emigrace z Československa. Nezaznělo, stejně jako se příliš neprosadily myšlenky na primární řešení problému na místě původu, nálepka vychytralých chuďasů připravených nezaslouženě čerpat z blahobytu nebo panika před šířením zločinné komunistické ideologie a infiltrací obávané, teror páchající StB, mezi běžence. Když se někdy argument rokem 1968 objeví v debatě kolem současné imigrační zaťatosti v Česku, bývá odbyt „to bylo něco jiného.“ Jistě nejde srovnávat nesrovnatelné, ale je jisté, že pokud by někdo chtěl před 50 lety na Západě rozdmýchat nepřátelské naladění proti uprchlíkům z Československa, munice by našel docela dost. Vzpomeňme si na příběhy posrpnové emigrace ze svých rodin a okolí a popřemýšlejme, co se za tu dobu změnilo – nejsou snad stále na cestě lidé různí, hodní i zlí, potřební pomoci i vychytralí, přizpůsobiví i připravení škodit, ale lidé s velmi konkrétním příběhem a pohnutkami, tak nevymezitelnými frázemi současné debaty a rétorikou o masách?

Filip Breindl

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama