Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Komunisté u vlády? Už podruhé, ČSSD se znovu pálí o hradní kamna

Symboličtější datum pro jmenování vlády závislé na komunistech by se opravdu hledalo těžko, když už únorové dny minuly a skvělé listopadové výročí je daleko – přesně 68 let od justiční vraždy Milady Horákové lépe vynikne, o jakém průšvihu je řeč, když složení a směřování vlády ovlivňuje KSČM, v jejíž kruzích se oběšení Horákové dodnes pokládá nanejvýš za politováníhodnou lapálii, když ne rovnou za výkon revoluční spravedlnosti. Zároveň se ale hodí připomenout také to, že v samostatném Česku jde už o druhou vládu podporovanou komunisty, ostatně takové jméno Miroslava Tomana se objevuje v obou.

Připomínka je na místě i kvůli tomu, že se historie nápadně opakuje přinejmenším v počínání ČSSD, které navozuje dojem pořekadla o tom, jak se člověk dvakrát spálí o stejná kamna. Jen si vzpomeňte: Před pěti lety vytvořil prezident Miloš Zeman svou vládu vedenou loutkově působícím Jiřím Rusnokem. Kabinet údajných odborníků (dle Zemana), ve skutečnosti osobních přátel prezidenta a obchodních partnerů jeho spolupracovníků před sněmovnu předstoupil v roli nechtěného dítěte, od jehož zrodu byly parlamentní strany vyobcovány. Konečné skóre 93 hlasů pro tak vyznívá docela úspěšné – rozhodně to takto interpretovali Zeman, Rusnok i jeho ministři v dalším počínání vlády v demisi.

A o koho se opírala? Přece o KSČM, která vyslovila důvěru vládě vůbec poprvé v historii samostatné republiky (jinak byla obvykle proti, v případě úřednické vlády Jana Fischera v roce 2009 a také u vlády Miloš Zemana zajištěné opoziční smlouvou v roce 1998 se komunisté zdrželi hlasování), dále o zbytky tehdy už značně rozhádané formace Věci veřejné, o odtud vyobcovanou poslankyni Kristýnu Kočí s kolegy Josefem Dobešem a Jaroslavem Škárkou a – nakonec přece jen o celou ČSSD. Předseda Bohuslav Sobotka pod tlakem svých spolustraníků blízkých Hradu změnil své původně odmítavé stanovisko a zajistil, že vláda přes všechnu svou nepřípadnost získala oporu i jinde než na extrémním politickém okraji. Co za to Sobotka získal, je obecně známo – po vyhraných volbách Zemanem řízený pokus o odstranění z čela ČSSD ve prospěch onoho hradního křídla, otálení při jmenování vlády vzešlé z voleb (kde mimochodem ministři Rusnokovy vlády v barvách Zemanovců naprosto pohořeli) a nakonec namířenou hůl při pokusu vytvořit premiérovu demisi tam, kde nebyla.

S jakým očekáváním se teď o stejná kamna šel spálit Jan Hamáček, není známo a nevíme také, čeho se dočká tento novopečený ministr vnitra pověřený řízením ministerstva zahraničí (bude stejně dočasné jako pobyt sovětských vojsk v Československu?). Jedno ale víme nebo bychom měli vědět: „Komunismus již zpočátku se ukázal tak, jaký skutečně byl, v celé své zločinnosti. Když však časem zjistil, že lidi odpuzuje, změnil způsob svého boje a snažil se přilákat mnoho lidí a oklamat je jinak, a to tak, že za názory, které samy o sobě jsou dobré a přitažlivé, skrýval to, oč mu vlastně šlo.“ Autorem těchto slov je papež Pius XI., pocházejí z jeho encykliky Divini Redemptoris z března 1939 (článek 57). A protože se zdá, že nynější vládní koalice ANO, ČSSD, komunistů a Hradu má některé zastánce i mezi katolickými sympatizanty s Andrejem Babišem a Milošem Zemanem, není od věci si připomenout i následující výrok encykliky: „Jelikož komunismus je zevnitř zvrácený, opravdu mu nemůže pomáhat nikdo, kdo má v úmyslu uchránit před zkázou křesťanský a slušný způsob života. Kdyby však někdo tak pobloudil, že by mu pomáhal uchytit se v jeho zemi, pak on první by byl potrestán za svůj omyl.“ Jak ostatně dějiny mnohokrát ukázaly. Kéž by zárodek něčeho podobného neklíčil v České republice 27. června 2018.

Filip Breindl

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama