Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Komunisté oprašují tradici sahání do cizích kapes

Řada trefných příměrů už zazněla na konto komunistického návrhu zdanit finanční náhrady církvím za (komunisty) ukradený a z nějakého důvodu nenavratitelný majetek. Hezky třeba zní ironická poznámka, zda političtí vězni nebudou ze svého odškodného vracet stravné. Raději s tím ale potichu, někdo v KSČM by se mohl chytit i toho – současná debata mimo jiné ukazuje, že komunistická schopnost lehkou rukou sahat do cizích kapes je záležitost spojující všechny generace tohoto hnutí.

A nejen to, ještě zůstávají v myslích odchovanců, kteří už – alespoň formálně – oblékají jiný dres, jako právě dnes podruhé premiérem jmenovaný Andrej Babiš. Zatímco u komunistů jde při tom nakládání s majetkem druhých o jakousi existenční podstatu, v případě hnutí ANO se jedná o citlivé naslouchání hlasu lidu a správně načasovanému uchopení tématu, kterým by se mohl nasytit případný reptající dav. Když se ruka k ruce vine, pak se dílo podaří, jak lze vyrozumět z dnešního doporučení rozpočtového výboru, aby sněmovna komunistické předloze přitakala bez připomínek. (Tento výbor s komunistickou předsedkyní Vostrou v čele početně ovládá hnutí ANO s deseti místy z celkových 24; nejsilnější sněmovní partaj zastupuje třeba bývalý rektor VUT Karel Rais nebo slavný hokejový brankář Milan Hnilička …).

Bez připomínek – dokonce i ministerstvo kultury Babišovy jednobarevné vlády mělo připomínky, konkrétně vůči tomu, že stát by měl dodržovat své vlastní smlouvy. Komunistická lehkost, s níž se za pochodu sáhne do cizí kapsy, asi něčím imponuje, zvláště když tím postiženým není nikdo populární nebo potenciální silný spojenec. Právě mentalita, s níž se naprostá právní svévole omluví, pokud je populární (a populární bude, pokud se dobře rozdmýchá osvědčenými obraty o Sudetských Němcích nebo pohádkami o tom, jak se z těch 380 miliónů přidá důchodcům a zdravotním sestrám), je asi nejsmutnějším zjištěním této části dlouhého restitučního příběhu. Přece jen bychom mohli mít v roce 2018 trochu jinde postavenou laťku odolání tomu nejprimitivnějšímu populismu …

A pozor ještě na jednu věc – když dobová propaganda v 49. roce slavila, jak si dělnická třída vzala, co jí dle KSČ vždycky patřilo, možná tomu zatleskal i kdekterý nekomunista, kterému ta církev z nějakého důvodu ležela v žaludku. V roce 1953 si ovšem komunistické ruce vycvičené na živnostnících, zemědělcích, klášterech a nekonečném výčtu dalších hrábly do úplně všech kapes při měnové reformě a už to nebylo veselé pro nikoho, dělnickou třídu nevyjímaje. Mají to v sobě, teď díky Andreji Babišovi a s podporou Miloše Zemana získávají vliv a s jídlem roste chuť. Pozor na to!

Filip Breindl

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama