Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Kardinál Beran nás posmrtně poučuje o komunistech a vlastenectví

Naplnění poslední vůle kardinála Josefa Berana a uložení jeho ostatků v pražské katedrále přineslo řadu poučných momentů pro naši současnost. Bude nám k užitku, když nepropásneme alespoň následující tři:

1. Když kardinál Beran v roce 1965 opouštěl tehdejší Československo, vládnoucí komunisté naplno hlásali mýtus o církvi kolaborující s nacismem. Trochu v rozporu s tímto obrazem přivítal v exilu kardinála Berana jeden z italských biskupů dortem, kterým chtěl svému spoluvězni z Dachau poděkovat za sdílení chleba v nacistickém táboře (dosvědčuje arcibiskupův sekretář Jaroslav Škarvada). Zdálo by se, že nacistické pronásledování biskupů, kněží, řeholníků i věřících laiků v celé Evropě je všeobecně známý fakt, ale u některých aktérů českého veřejného diskursu zůstává zažitý výše uvedený mýtus o kolaboraci nikoli jednotlivců, ale celé církve. Za „jednoho z největších spojenců“ Hitlerovy říše ji před několika lety označil třeba tehdejší poslanec sociální demokracie Igor Jakubčík, který loni o svůj mandát ve sněmovně přišel zřejmě jen kvůli katastrofálnímu výsledku své strany, stále je druhým náhradníkem v Plzeňském kraji. Snad mu bližší seznámení s životem západočeského rodáka Berana dopomůže k lepší orientaci.

2. Na životě exilového pražského arcibiskupa se také vyjevuje skutečnost, že jakkoli snad dění v zemi v roce 1968 skýtalo jisté naděje a trochu se mohla nadechnout i pronásledovaná církev, na cestě ke skutečné svobodě byla řada překážek, které Pražské jaro nedokázalo odstranit jednoduše proto, že je ani v nejmenším nechtěli odstranit komunisté, kteří určovali směr. Meze jejich reformního odhodlání naznačuje právě skutečnost, že nebylo možné splnit prosté přání 80letého člověka zemřít doma. Také dnes nacházejí komunisté z různých politických stran a zaměření společné téma, jak lze vyčíst třeba z odhodlání zastavit ve vládě s komunistickou účastí nápravu bezprecedentního okradení církví při současné neochotě přiznat odpovědnost za spáchané křivdy a zločiny. O setkání prezidenta Zemana s delegáty komunistického sjezdu (soudružkami a soudruhy, jak je nazval) nemluvě. Je dobře, že Beranův nástupce na pražském stolci, kardinál Dominik Duka při navrácení ostatků do katedrály použil jeho recept „nemlč, arcibiskupe, nemůžeš mlčet.“

3. V době, kdy se ve veřejné debatě skloňuje a také různě ohýbá pojem vlastenectví, ukazuje příklad kardinála Berana, v čem spočívá zdravý patriotismus – nikoli v nenávisti vůči cizímu, ale v lásce ke své zemi, která uschopňuje i k mimořádným obětem a k nesení těžko představitelných životních křížů. Lásce, která je sama o sobě silnou zbraní zdánlivě bezmocného jedince – ostatně komunisté dobře věděli, proč se bojí vetchého těla, z něhož odešel život, ne ale silné poselství. I k lidem roku 2018.

Filip Breindl

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama