Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Vlastním zfanatizováním nad fanatismem nezvítězíme

Islamističtí teroristé znovu udeřili v Evropě a se zármutkem nad oběťmi fanatických útočníků v Barceloně a Turku se dostavuje pochopitelné rozhořčení, vztek a také volání po odvetě. Jen pozor na to, aby nezasáhla vedle a v důsledku nezpůsobila větší škody, než činy radikálů.

Není pochyb o tom, že viníky nejsou izolovaní jednotlivci, nýbrž členové organizované skupiny, a je proto správné o útocích uvažovat v širších souvislostech, než pouze na úrovni jednotlivých pachatelů. Spolu s nimi musí nést odpovědnost i ti, kdo tyto strůjce teroristických činů poštvávají k zabíjení nevinných lidí; čelit tvrdému trestu by měli ti i oni. Problém nastává v šíři takového obvinění, které se v debatě po útocích objevuje – dost často se vztahuje na celé komunity (náboženské, přistěhovalecké) a vedle skutečných a potenciálních pachatelů pak zahrnuje i lidi, kteří s tím vším nemají nic společného nebo dokonce – vzhledem ke své zkušenosti s terorem, jemuž čelil a před nímž uprchli – mohou být Západu cennými spojenci. Budiž řečeno, že zavádění kolektivní viny a volání po plošném násilí už není příliš vzdáleno od fanatismu, s nímž se zde střetáváme – stejně nepochopitelné, jako je pro nás přejíždění nahodilých chodců na pěší zóně velkoměsta, může být plošné pronásledování lidí jen pro jejich etnicitu či náboženství.

Ze stejného soudku je i hledání domnělých viníků ve vlastních řadách, zejména mezi politiky. Kritika sem jistě patří, zejména ta konstruktivní, ze které vzejde způsob, jak neopakovat chyby při integraci přistěhovalců. Zcela mimo mísu jsou ale různé konspirační teorie o tom, jak ten či onen politik v žoldu kdovíkoho záměrně pracuje na rozvratu Evropy. Jestliže se takovým báchorkám po útocích daří, nemůže se strůjcům teroru dostat lepšího ocenění, protože tím dosáhli jednoho ze svých cílů, vnést zmatek a narušit soudržnost. Politická scéna se pak takovým náladám přizpůsobí a namísto třeba ne tak viditelných, ale účinných činů zůstávájí pouze velká, ale prázdná slova, jak lze ve vztahu k islamismu vidět třeba u amerického prezidenta Trumpa.

Na tenký led se vydávají také úvahy, že zatímco teroristé mohou prakticky vše, nás brzdí různé procedury a pravidla právního státu, která musíme dodržovat, zatímco oni se jim jen smějí. Ve skutečnosti právě z nich čerpáme morální a hodnotovou převahu a bude jen dalším vítězstvím teroru, pokud převezmeme jejich pravidla, že nejsou žádná pravidla, není žádná svoboda a není žádná hodnota jednotlivého života. Vlastním zfanatizováním, ať už na úrovni jednotlivců nebo celých komunit, válku s fanatismem nevyhrajeme. A vytvářením domnělých nepřátel se jen sami oslabíme v boji proti skutečnému protivníkovi.

Filip Breindl

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama