Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Více Adenauerů Evropě

„Nečekala jsem, že se mě zeptají, kdo byl Konrad Adenauer. Nevěděla jsem to,“ popsala před časem jedna známá pohovor v Nadaci Konrada Adenauera, který se týkal nějaké její zahraniční stáže. Povědomí o jednom z nejvýznamnějších evropských politiků minulého století zřejmě nemáme velké, a je to škoda. Právě dnes uplynulo 50 let od úmrtí Konrada Adenauera (1876-1967).

Jméno historicky prvního západoněmeckého kancléře mohou znát zejména dříve narození z dobového tisku totalitních časů nebo zmatených výpovědí armádních politruků – Adenauera tam zpravidla doplňovala slovní spojení jako válečný štváč či revanšista. Už samotná neskrývaná zášť komunistických médií – doplněná podobnou nevolí nacistických vládců Německa – naznačuje, že se ve skutečnosti jednalo o úctyhodnou osobnost, jednu z těch, která pomáhala stavět na nohy poválečnou Evropu ležící na západ od železné opony.

Dělal to i tím, že poctivě hledal hodnoty, jejichž obnovení potřebovala zejména jeho země, která se tolik sama zraňovala během turbulencí 20. století; a do značné míry na nich postavil politický styl poválečné křesťansko-demokratické unie. Z dnešního pohledu nám demokratický kurs, přátelské vztahy s Francií a Beneluxem či orientace na USA připadají v podání NSR samozřejmé, i proto, že tyto časy jsou spojeny s mohutným růstem západního blahobytu. Ve skutečnosti v zemi tak poničené nejen na hospodářství a infrastruktuře, ale především na obyvatelstvu a jeho duši, určitě nebylo snadné toto směřování prosadit. A nemuselo být vždy snadné ho udržet, zvláště když přicházela i pokušení moci po zisku absolutní většiny ve volbách v roce 1957, jak ukazují i dobové střety s listem Spiegel nebo údajně opoziční veřejnoprávní televizí ARD.

Stejně jako další převážně kladně hodnocení politici nebyl Adenauer dokonalý, ale na jeho účtu pozitiva jednoznačně převažují. On dokázal Německo udržet na správné cestě k demokracii a svobodě, obnovil jeho sebevědomí, podílel se na tom, že evropské státy našly způsob, jak spolu pokojně vycházet a z vzájemné spolupráce ekonomicky profitovat, v neposlední řadě také dosáhl vysvobození válečných zajatců ze sovětských koncentračních táborů. Za vše, co dělal, nesklízel jen potlesk (stačí připomenout kontroverze kolem vstupu NSR do Severoatlantické aliance), ale jednal s pevným přesvědčením o správnosti svých hodnot, netočil se jako korouhvička, aby zachytil ten správný záchvěv veřejné přízně. Už jen proto, že to dělá tolik současných evropských politiků, včetně těch, kteří by měli být dědici moderního křesťanskodemokratického proudu, stojí za to jméno Konrada Adenauera zmiňovat. Spolu s připomínkou, že právě takové politiky rozbouřená Evropa potřebuje.

Filip Breindl

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama