Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Uspěje znovu prezidentský kandidát s podporou komunistů?

„Rád připouštím, že množství těch, kdo mě podporují v mé kandidatuře, je větší než malé, a já bych pokládal za zbabělé, kdybych se na ně vykašlal a kdybych je zklamal,“ řekl Miloš Zeman, když zdůvodňoval své rozhodnutí opětovně se ucházet o úřad prezidenta České republiky. Stranou pozornosti by nemělo zůstat, že mezi těmito podporovateli jsou i komunisté, kteří pomohli ke zvolení také Zemanovu předchůdci Václavu Klausovi.

Od roku 2003 tak můžeme pozorovat změnu taktiky KSČM, která ještě v 90. letech proti Václavu Havlovi stavěli vlastní kandidáty. Kdo si dnes vzpomene na Marii Stiborovou a Stanislava Fischera, které strana nominovala v 90. letech a velmi krotce – vyniklo to zvláště ve srovnání s jarmarečnictvím Sládkových republikánů – je představovala parlamentním volitelům, s patrným nedostatkem ambicí na zvolení.

Pravda, proti Klausovi vždy formálně stál komunistický kandidát, ale ať to byl Miroslav Kříženecký, který se v roce 2003 netajil tím, že celou záležitost považuje jen za reklamu pro svou advokátní kancelář, nebo o pět let později Jana Bobošíková, vždy vyklidili pole dlouho předtím, než došlo k závěrečnému hlasování. (Třeba připomenout, že v roce 2003 za sebou KSČM měla nejúspěšnější sněmovní volby v polistopadové historii; naopak oproti dnešku, kdy lze spatřovat mnoho průniků mezi Klausem a komunisty zejména v mezinárodní politice, toto spojení vyznívalo zvláště překvapivě). Vcelku hladce se strana vyrovnala i s měnícími se podmínkami – od tajné volbě poslanců a senátorů k veřejné a nakonec i k přímému hlasování obyvatelstva. Tam komunisté nejprve svou podporu Zemanovi mírně maskovali pod floskuli levicových kandidátů, aby před druhým kolem řekli na rovinu, co jejich voliči zřejmě vycítili už předtím – volte Zemana.

Krach některých stranických kandidátů v roce 2013 – své o tom ví Přemysl Sobotka, ale i Jiří Dienstbier – ukazuje, že vyslovit podporu některé z osobností, které nekandidují v daném stranickém tričku, může být logické a svým způsobem i přínosné. V případě komunistů to ale pořád znamená, že u dotyčné osoby předpokládají sympatie k některým svým tezím – ostatně KSČM Zemana chválí za jeho proruské postoje, za orientaci na Čínu nebo také za kritiku boje proti mediální propagandě. Nelze zapomínat, že předlistopadová KSČ vedle terorizování obyvatelstva sehrávala také úlohu ochotné místní služky sovětských zájmů, a z řady vyjádření současných představitelů KSČM vyplývá, že se tímto směrem stále uvažuje. Zeman se také umí revanšovat například tím, když vyhlašuje, že na komunistické účasti ve vládě nespatřuje nic podivného.

Je to opravdová symbióza, která přináší užitek oběma stranám – Zemanovi i KSČM. Než budeme volit prezidenta, sluší se zamyslet nad tím, zda je tato symbióza užitečná i pro Českou republiku.

Filip Breindl

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama