Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Tak si je bereme domů – zase špatně?

Asi neexistuje diskusní prostor věnovaný tématice migrace, v němž by nikdy nezazněla variace na výrok „tak si je (myšleno uprchlíky) vezměte k sobě domů“. Jak internetové debaty poznamenalo to, že se někdo takový krok rozhodl udělat?

Sledujeme-li reakce na oznámení křesťanského nadačního fondu Generace 21, který mezi oběťmi tyranie takzvaného Islámského státu vytipoval rodiny k přesídlení a má pro ně zázemí nabídnuté tuzemskými křesťanskými farnostmi, sbory či rodinami, je třeba přiznat, že se nesou ve značně smířlivějším duchu, než je jinak běžné. Svůj prostor dostává blahosklonnost ve stylu „těm bych to uznal“ spolu s nadějí, že tak budeme ušetřeni migrantů, které dotyčný pokládá za značně problematičtější. Argumentaci „tak si je vezmi domů“ však ještě neodzvonilo – dostává pozoruhodný průchod ve sděleních, že je třeba zajistit, aby se s těmito běženci nedostali do kontaktu ti spořádaní čeští občané, kteří o to nestojí. Je prý také třeba důsledně ohlídat, aby uprchlíci byli umístěni na pozemky těch, kteří je sem přivážejí; ti pak za své hosty nesou plnou odpovědnost a musejí být přísně trestáni za nedodržování pravidel (není specifikováno). Objevují se také požadavky, aby církve do této záležitosti investovaly výhradně náhrady vyplacené státem v rámci majetkového vypořádání. Další přispěvatelé do debaty zase míní, že by se přistěhovalci (zřejmě i oněch 152 příslušníků křesťanských rodin decimovaných IS) měli dožadovat zbraní, aby si ve vlasti udělali pořádek. Pak je tam několik soudů o tom, jak zcela určitě věc slouží primárně obohacení chytrých Čechů, kteří objevili cestu k byznysu s migranty (jde zřejmě o praktické uplatnění principu „podle sebe soudím tebe“, stejně jako úvahy o motivaci Iráčanů, kterou je prý zaručeně český systém sociálních dávek). Kuriózní je hlas, který tvrdí, že podobnou věc nelze nechat na nějaké soukromé iniciativě bez dozoru státu – před nedávnem se ovšem nesl chór ve zcela opačném duchu: stát nemá dělat nic a komu se mocí mermo zdá, že se něco dělat má, ať si je vezme k sobě domů …

Zkrátka vždycky bude něco špatně, jak naznačil ústy svého mluvčího i prezident Miloš Zeman, jehož znepokojuje, že se imigranty zabývá vláda, která nemá milióny pro záchranu Klokánků (možná toto sdělení vyvedlo z míry účastníky tiskové konference Jiřího Ovčáčka, že ho po sdělení tohoto a dalších zajímavých postřehů svého pána nechali odejít bez jediné doplňující otázky). Na internetu to vedlo k řadě pozoruhodných úvah o tom, jak na zdravotní péči pro naše, české děti, musíme sbírat víčka od PET lahví, zatímco peníze na (ujalo se třeba slovo bubáci) jsou.

I tak lze vidět velká pozitiva – třeba ne ojedinělé uznání, že lidé z táborů v Irbílu skutečně naši pomoc potřebují, už proto, že jim zřejmě nikdo jiný nepomůže. Nebo na Bohuslava Sobotku nezvykle ostrá reakce na prezidentovy příměry s Klokánkem a slova o Zemanově nahrávání nevraživosti vůči uprchlíkům a působení na nejhorší pudy. Ty skutečně formovaly migrační rozpravy už dlouho, teď by se snad mohly zapojit i jiné složky.

Filip Breindl

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama