Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Slovenský příspěvek k debatě o názorové svobodě

Do současné diskuse o mezích svobody projevu v atmosféře, kterou by exprezident Václav Klaus - být v plné formě - nejspíš nazval "žesvýšárlísmem", se celkem příhodně připojila událost ze Slovenska. Jak se dalo očekávat, v případě odmítnutého klipu na podporu prorodinného referenda tentokrát nezazněla oblíbená mantra "nesouhlasím s tebou, ale budu bojovat za to, aby směl svůj názor říkat."

Samozřejmě srovnávat lze jen vzdáleně a jistě se dá namítnout, že nikdo aktivistům neupírá právo svůj názor o absurditě svěřování dětí párům stejného pohlaví prezentovat jiným způsobem. Navíc soukromá komerční televize by měla mít právo cokoli do svého vysílání odmítnout, i když stojí za povšimnutí, že v jiných oblastech slovenské stanice zřejmě nemají takovou potřebu kádrovat ty, kteří jim přinášejí peníze. A veřejnoprávní televize může svou úlohu předepsanou zákonem plnit i jinou formou než odvysíláním klipů zúčastněných stran.

Přesto je přinejmenším zvláštní, když v západním myšlenkovém světě, jehož mainstream aktuálně tolik horuje po absolutním pojetí svobody projevu a oponentům nasazuje různé masky, najednou tolik záleží na tom, aby si co nejméně lidí prohlédlo nahrávku, v níž se dítě při setkání s adoptivními dvěma muži ptá, kde je maminka. Celá záležitost usvědčuje onu opěvovanou svobodu projevu, vlajkovou loď evropské hodnotové flotily, z dávného znečištění této údajně křišťálové studánky. V hlavní míře se projevily nánosy tzv. politické korektnosti, která zcela z onoho čerpání svobody ve skutečnosti vyloučila témata, jejichž karikování by domněle nebo skutečně mohlo ubližovat a zraňovat (v debatě s Tomášem Halíkem to připustil i Erik Tabery, když zmínil tabu holokaustu). Jelikož blasfémie a urážka náboženského přesvědčení do tohoto nepsaného seznamu nepatří, nic nebránilo glorifikaci francouzských karikaturistů poté, co se stali obětí zločinu. A lze se analogicky domýšlet, že ve slovenské televizní blokádě klipu hraje významnou roli skutečnost, že agendu sexuálních menšin řadí politická korektnost na přední místa mezi nedotknutelnými.

Když se k tomu připočte ještě druhý aspekt patrný ze slovenské záležitosti, jímž je používání různé intenzity ekonomického nátlaku k eliminaci nepohodlného a třeba i politicky nekorektního názoru, vyjevuje se poněkud komplikovanější obraz názorové svobody, než jak je vykreslován v dobrákovi, který bude za každou cenu hájit právo druhého vyslovovat názory, s nimiž sám nesouhlasí. Minimálně v případě podporovatelů slovenského referenda se tak neděje. Asi proto, že nejsou názory jako názory.

Reklama

Filip Breindl

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama