Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Recenze: Taberyho esej jako inspirativní průvodce na české cestě

Kam směřuje česká společnost a jakými jevy se na této cestě nechává ovlivňovat? Způsob, jakým si tyto otázky pokládá šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery a jak na ně reaguje ve své knize Opuštěná společnost (vydalo nakladatelství Paseka, 2017), stojí za pozornost, byť definitivní a úplné řešení nemůžeme očekávat.

Podtitul Česká cesta od Masaryka po Babiše naznačuje snahu o zařazení naší současné pozice do širších souvislostí. Čtenář ocení značnou šíři zdrojů, které umožňují mapovat milníky oné české cesty, jež jsou podle Taberyho určující i pro současnost. Důležitý je zde prostor, který věnuje krátkým a ve srovnání s dějinnými zvraty let 1948 či 68 tolik nereflektovaným obdobím pomnichovské a poválečné republiky, kdy se na povrch dostávalo ve větší míře to horší z nás, schopnost vylučovat nositele nepohodlných názorů ze společnosti, tolerovat nepřípustné násilí a v případě 40. let si dobrovolně nechat navléci totalitní náhubek.

Text tyto milníky zmiňuje jako příklady určitých tendencí, které ani dnes nezanikly a představují riziko pro naši svobodu. Způsobů, jak o ni přijít, je mnoho, Tabery ale dokladuje, že navzdory mnoha vžitým mýtům o vnějších nepřátelích nejspolehlivěji zafungovaly domácí síly, a to mnohdy s navenek dobrými úmysly. Tedy i když jsme byli mnichovskou dohodou postaveni před hotovou věc, nemuseli jsme se aktivně pustit do protižidovských čistek a hanobení prvorepublikové demokracie, ať už byla jakákoli. I když nás vítězné válečné mocnosti nasměrovaly do sovětské sféry vlivu, nebylo nutné dávat mocenský bianco šek KSČ, a když sny o socialismu s lidskou tváří rozmetaly tanky našich spojenců, nemuseli jsme potom být moskevštější než sama Moskva.

Tyto poznámky jsou velmi důležité pro současnost, v jejíž nejistotě loví politický populismus a s ním spojená mediální manipulace. Právě pasáž, ve které se Tabery věnuje těmto otázkám a s nimi spojenými debatami o Evropské unii, neziskovkách nebo migraci, lze považovat za nejsilnější část knihy. Autor je totiž přes jinak poměrně zdařilou výpravu do oblasti politické filosofie především novinářem a jako takový dovede srozumitelným, avšak nezjednodušujícím způsobem popsat, v jakých mantinelech se má odehrávat práce s fakty, komentáři, názory či kauzami. Cennější je to tím, že tyto poznámky přicházejí z redakce, která přes občasná škobrtnutí (Tabery například píše o změně postoje ke kauzám nového majitele listu Zdeňka Bakaly) tyto principy vnáší do současné, tolik pošramocené mediální praxe.

Některé politiky zřejmě Taberyho text příliš nepotěší, protože jim může nepříjemně připomenout některá minulá uklouznutí. Nejde však o koupání Andreje Babiše, Miloše Zemana a dalších, spíše o zachycení aktuální politické kultury jako doklad chybějící ideje, k níž by tato země měla směřovat. Daleko více se pak esej obrací k jednotlivým občanům s přáním, aby se svou mocí ovlivnit řízení věcí veřejných zacházeli svobodně, sebevědomě a odpovědně, se zájmem o bezpečnou a prosperující zemi v prostoru dobrých vztahů se svým okolím. Stojí za to si inspirující text přečíst, ať už si o Taberym, Respektu, Masarykovi či Babišovi myslíme cokoli.

Filip Breindl

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama