Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Proč Zápotocký neuspěl a komerce ano

Přinejmenším útrpnost pocítí soudný posluchač při sledování archivní nahrávky z konce roku 1952, ve které tehdejší premiér a pozdější komunistický prezident Antonín Zápotocký vypráví o tom, jak Ježíšek dospěl, opustil chlév, do kterého jeho příběh uzavřeli lstiví kapitalisté, pomohl si k lepšímu oblečení a podle rudých hvězd nad našimi závody neomylně míří nadělovat pod jolku. Přiznejme si ale, že mnohé současné pokusy o transformaci Vánoc k něčímu obrazu jsou neméně prapodivné, přitom však docela úspěšné. Je rozdíl jen v PR?

Vezměme si jen, jak se u nás daří Santa Clausovi, a to i přes výraznou stopu politika podobného jména. Přitom málokdo nahlas přizná, že tuto kultovní postavičku americké komerce považuje za ztělesnění Vánoc – kdepak Santa proti našemu Ježíškovi, zní veřejným diskurzem. Přesto stařečci se sobím spřežením obchodu, jak se zdá, nikterak neškodí, a i v našich ulicích lze spatřit doplňky oblečení, především čepici, s motivem sněhu či vousu či čehokoli bílého na červeném podkladu (nic to ovšem není proti „mikulášské“ módě červených blikajících či svítících rohů …).

Komerci se zkrátka zadařilo o něco lépe, což může být i nižším stanoveným cílem. Zatímco Zápotocký, ač kulantně rečeno nebyl intelektuálem a v době svého pozoruhodného projevu zřejmě neznal dílo George Orwella, jakýmsi revolucionářským instinktem pojal spolu s ostatními soudruhy ambici vyjádřenou heslem „kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost“. Neuspěl nejen proto, že nebyl expertem na komunikaci, jím vyprávěný příběh se prostě dral daleko za hranice soukromí a rodinných tradic, k nimž zkrátka ani všemocná strana neměla mít přístup. (Nepodléhejme ovšem dojmu, že Zápotocký byl nějakým neškodným hlupáčkem – tento Stalinův slouha mířil do oněch Vánoc dvaapadesátého s rukama pořádně od krve a část obyvatelstva mohla prozřít za necelý půlrok, kdy si po komunisticko-loupeživém způsobu vzal jejich majetek). Komerci o nějaké ovládnutí minulosti nejde a změnu smýšlení také nepožaduje – o Santovi si každý může myslet své, stačí, když se kola kšeftu budou točit. Proto si také může komerce dovolit o Ježíškovi mlčet, a to velmi příznačně, protože vymezovat se vůči někomu, kdo má zjevně hodně příznivců, by nebylo taktické, i když je dotyčný tak obtížně komercí uchopitelný (paradoxně, když jinak děti v mediální atraktivitě zaujímají přední příčky spolu se zvířátky, zločinem a sexem). Naproti tomu Zápotocký do konfrontace musel a že z něj nevypadlo něco alespoň trochu chytřejšího, to už byl úděl 50. let.

Snaha uchopovat Vánoce po svém je asi ještě starší než Vánoce samotné, protože i oslava Ježíšova narození jednou přišla a rychle se ujala v termínu dříve vyhrazeném jiným slavnostem. Čas do určité míry prověří dobré a špatné tendence a také každý jedinec disponuje nějakým prostorem, kde si Vánoce udělá po svém – a takovým místem může klidně být jeho duše. Pozor jen na to, aby se někdy Zápotockého cíle nespojily se schopnostmi komerce, abychom se jednoho dne nedočkali toho, že se daleko více prosadí už rašící tendence přetvořit Vánoce v jakýsi zimní, nikoho neurážející a v každém případě nábožensky neutrální svátek, jehož podstatou je všechno možné, cokoli si obecenstvo přeje, jen prosíme nic s tím Ježíšem (v angličtině s jejich Christmas hotová pohroma). Aby nám pak ve srovnání s kvótami proporčního zastoupení párů stejného pohlaví v betlémech nebo povinností vypípávat z veřejně hraných koled slova s kořeny jež, betl a jesl nepřipadal Zápotockého přerostlý a z kapitalismu vybřednuvší Ježíšek nebo santovské „hou hou“ na jihočeské návsi jako roztomilá výstřednost.

Reklama

Filip Breindl

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama