Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Případ Sobotkovy demise – není to na ovace ani odsouzení

Nikdy nedopusť, aby ses dostal do situace, ve které budeš muset zvolit jedno ze špatných řešení – tak by mohlo znít z poučení ze současné vládní krize. Premiér Bohuslav Sobotka se do takové situace zčásti vlastním pojetím politiky, zčásti vnějšími vlivy dostal, a čas ukáže, zda oznámená demise celého kabinetu nebyla vyhlášením požárního poplachu v době, kdy spáleniště už chladlo.

Při Sobotkově hodnocení to není poprvé, kdy se perou pocity jisté sympatie s dojmem, že tak trochu dostává, co zaslouží. Když vzdoroval svým spolustranickým sokům či prezidentovi, jehož vztah k určitému křídlu sociální demokracie bude vždy nevraživý, vypadal na jednu stranu jako maják politické kultury, na druhou stranu si nešlo nevzpomenout na to, jak si sám dovedl zahrávat s demagogií kolem církevního majetku či formovat vizi budoucího vládnutí za účasti komunistů. S Babišem je to podobné – ucho se utrhlo po dlouhém docházení pro vodu naděje, že to půjde nějak ukočírovat, případně že hlavní koaliční partner bude muset začít hrát podle pravidel.

Proč by to ale dělal? Zatím to vypadá, že všechny aféry po něm stékají, pokud už rovnou neposilují jeho popularitu, jak se možná teď stane v souvislosti s nahrávkami jeho vulgarismů na adresu soupeřů (tedy koaličních partnerů). Můžeme zřejmě právem Sobotkovi vyčítat, že do tohoto zásadního střetu šel až nyní; není ale na místě otázka, zda premiér tak trochu – pozdě a možná neobratně – neplní roli, která má spíše příslušet veřejnosti, občanské společnosti? Ona tuto situaci bude filtrovat přinejmenším při letošních volbách, ať už proběhnou v řádném říjnovém termínu nebo dříve. Při pohledu na aktuální preference, o které ostatně hnutí ANO opírá své sebevědomí vůči premiérovi, to vypadá, že v zásadě Babišovo moralizování druhých v kombinaci se značně podivným účetnickým čarováním nikomu příliš nevadí, ba dokonce že mnozí z něj odvíjejí naději v lepší život této země. A nějaký ten faul nebo ofsajd až tak nevadí, koneckonců není přece politik …

V tomto ohledu je tak trochu jedno, jakým způsobem bojuje či z bojiště odchází Sobotka. Bez ohledu na to bude vše na nás, kteří prostřednictvím svého voličského hlasu disponujeme značnou politickou mocí, zřejmě větší, než mohl mít předseda této nešťastné koaliční vlády. Chceme-li ho hodnotit, začněme nejdřív u sebe.

Filip Breindl

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama