Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Před sto lety papež varoval před sebevraždou Evropy, u Yper začala jatka

„Má se snad civilizovaný svět stát polem smrti? A Evropa, tak slavná a kvetoucí, má upadnout nebo být stržena do všeobecného šílenství, do propasti, vstříc skutečné sebevraždě?“ napsal 1. srpna 1917 papež Benedikt XV. vládám států, které tehdy zahájily čtvrtý rok krvavého konfliktu, jenž dostal přízvisko „světová válka“. Další vývoj dějin 20. století si vynutil přidání řadové číslovky „první“, protože násilí zdaleka neodzvonilo.

Ostatně vzájemná souvislost obou světových válek je zjevná – v pohybu už byl řetězec nezhojených ran a nových křivd, ze kterého se brzy zrodil nejen nový konflikt, ale také strašlivé diktatury – sovětský bolševismus se o slovo přihlásil ještě v tom roce a velmi mu pomohla devastace Ruska válkou. Zlověstně se zde ozývá varování obsažené v dalších slovech protiválečného apelu Benedikta XV.: Nikdo si dnes neumí představit, jak by se rozmnožilo a prohloubilo zlo, kdyby k těmto krvavým třem letům přidaly ještě další měsíce, neřku-li roky.“

Doboví státníci ovšem na papežovu výzvu nijak hmatatelně nereagovali, naopak dali válečnému běsnění ožít obzvláště krutým způsobem v belgických Flandrech. Od konce července, který byl prý v roce 1917 také horký, se zákopy u města Ypry, v krajině proměněné z taktických důvodů v močál, staly pro statisíce vojáků místem posledního výdechu. Celé to přetlačování trvalo do listopadu a kromě půl miliónu obětí nemělo žádný význam – fronta se pak posunula o několik kilometrů a nelze příliš říci, jak to přispělo k záměrům bojujících stran, protože tyto záměry byly dlouho po Sarajevu a atentátu z roku 1914 velmi nezřetelné. Těžko posoudit, jak by dokázali vojáci v zákopech srozumitelně vysvětlit cíl své strany a důvod pro snahu o hubení vrstevníků z Německa, Francie či Británie.

Tento text nemá být manifestem bezbřehého pacifismu a proto s velkým uznáním zmiňuje další výročí spojené s 1. srpnem – začátek varšavského povstání proti nacistům v roce 1944. Za cenu velkých obětí se Varšavané pustili do boje s tyranem a zločincem, což jistý smysl dává přes nevalné vyhlídky na úspěch, které se také naplnily. Ostřelovat se ze zákopů jen proto, že váš stát je spojencem jiného státu, který další stát prohlásil za nepřítele, je absurdní. Mír se jevil jako velmi vzdálená věc, přitom stačilo poměrně málo, jak i papež naznačoval – odvolat chlapy ze zákopů a nějak se dohodnout, třeba s prostředníkem, jak dál fungovat. Jak by vypadala dnešní Evropa, kdyby tehdy dala na Benedikta XV.? Lze o tom dlouze a naplano spekulovat, lepší je ale uvažovat, co udělat pro to, aby protiválečné apely nebyly denním chlebem i papežů naší doby.

Filip Breindl

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama