Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Po Barabášovi i Kajínek – vše je otázka práce s masami

V životě lidské společnosti někdy nastane moment, kdy jednotlivec z jinak obecně opovrhované skupiny dosáhne výjimečného postavení a těžko představitelného zvýhodnění. Jeruzalémský lid si před časem vykřičel propuštění zločince Barabáše, jen aby Pilát náhodou neomilostnil Ježíše. Český lid zase tleská, když z vězení odchází potrestaný nájemný vrah Kajínek, ačkoli obecně vůči recidivistům zaujímá spíše krvežíznivý postoj.

Opravdu je to do určité míry paradoxní – podle sociologů v Česku stále převládají zastánci trestu smrti nad jeho odpůrci a jako jeden z důvodů svého postoje uvádějí, že tuto formu potrestání zločinu považují za spravedlivý způsob, jak poskytnout pocit spravedlivého zadostiučenění pozůstalým a obětem. Stejně tak ovšem, alespoň podle zveřejněných průzkumů, většina lidí vítá, že k doživotí odsouzený vrah jde na svobodu, někdy s argumentem, že si už odseděl dost. Nelze zjistit, jak velký je průnik obou množin, tedy příznivců Jiřího Kajínka a zastánců trestu smrti, případně hlasitých příznivců kamenolomů, vypalování cejchů či lámání končetin podobným recidivistům, ale je to přinejmenším zvláštní.

Kajínkův případ je prý specifický tím, že vyvolává mnoho pochybností, ostatně i pochybnost byla oficiálně sděleným prezidentovým důvodem pro omilostnění. Vzhledem k tomu, že zdrojem těchto pochybností je zpravidla filmové zpracování kauzy či jisté romantické pocity kolem legendárního útěku z Mírova, vkrádá se na mysl replika z cimrmanovské hry Hospoda na mýtince: „Hned, jak jste vystrčil hlavu tam z toho roští, řekl jsem si: Justiční omyl!“ (Mimochodem dotyčný vězeň se jmenoval Kulhánek a byl, jak se ukázalo, nevinný). Ovšem tak jako příkladný recidivista Kajínek nebyl žádný novodobý Jánošík, kterého policejně-justiční mafie nastrčila za obětního beránka, aby skryla své rejdy, nemá žádné opodstatnění ani představa, že nějaký společenský cit pro spravedlnost, veřejné mínění, neřku-li jakýsi prezidentův instinkt posoudí danou věc kvalifikovaněji než soudy, ať už jsou jakékoli.

Ale v životě lidské společnosti se tak někdy děje a vše je otázkou správné práce s davem. Barabáš na té šťastné náhodě, že potkal Ježíše na křížové cestě, vydělal odchod z vězení; Kajínka si vybral Miloš Zeman pro svou osobitou práci s veřejností podle osvědčeného hesla rozděl a panuj. Hlavními poraženými jsou právě jeho voliči, kteří tleskají otevřené rýnovické bráně a svému prezidentovi, jenž je kdysi ujistil, že s institutem milosti bude zacházet zcela jinak. U Jiřího Kajínka, který dostal sedmiletou podmínku, delší, než kdy v dospělosti pobyl souvisle mimo vězení, se teprve uvidí. Lze mu jen přát, aby této ojedinělé příležitosti využil k nabytí skutečné svobody.

Filip Breindl   

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama