Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Pluto – příběh pokračuje

Minule jsme se seznámili s některými aktéry našeho zcela vymyšleného příběhu. Ten pokračuje v prostředí známé a sledované komerční televize, jež je ovšem vymyšlená jako všechno v tomto vyprávění ...

Uživatelé sociálních sítí mají zjevně jiné starosti než přehnaně komentovat politickou scénu, jež se ostatně jeví stabilní až k nudnosti. Skupina na Facebooku Jaksi jsem váš ministr financí má tisíce virtuálních přátel, koláže trefující se do Dvořákova oblékání, účesu a vyjadřování však ztratily na razanci a začaly být trochu jednotvárné. Nová kresba zobrazující ministra, jak vystupuje na letišti v Pekingu – obklopeného koncentračními tábory – se slovy „my pracujeme na tom, abychom měli dost peněz jaksi na to, abychom lidem dali práci na tom, co tahle země potřebuje“ nezískává zdaleka takový ohlas jako v minulosti, kdy si Dvořák vyšlápl na pravicového lídra Alexandra Krále – na něm si ovšem zase pochutnávalo jiné spektrum uživatelů Facebooku v souvislosti s politikovou vášní pro jachting, rychlá auta a doutníky. Současná Dvořákova karikatura si vysloužila jen dva komentáře – „Trapný,“ napsala uživatelka Marie Holasová, která mezi svými oblíbenými skupinami má také v poslední době poněkud neaktivní Už by toho levičáci mohli nechat. Uživatel José Ferdinand komentoval „a lidi sou jak vovce prostě klidně se budou koukat jak nás zavedou do Číny.“

Necelé dva roky po parlamentních volbách a půl roku do nejbližších, regionálních voleb se ve světě sociálních sítí řeší jiné starosti – hromadně je sdílena nekvalitní fotografie mladého muže všedního vzezření, kterou vytvořila uživatelka Jájina Peťulíkova Tichá s textem „Zdílejte!!! tenhle chlap našemu pejskovy rostrch botou břížko. Teť jse veterinář snaží našeho bobýška zachránit.“ Komentáře vesměs navrhují různé formy tělesných trestů domnělému pachateli i těm, kteří se vysmívají žalu či pravopisu pisatelky. „Jsem zvědav, k čemu to povede. Když jsem dneska viděl Čecha, jak blábolí o ochraně spotřebitele, už se začínám bát, jak mi můj pekař naproti fakultě nebude dělat ty parádní Rohlíky ze štatlu, protože se nevejdou do nějaké standardizační tabulky,“ začíná jedno z nejdelších diskusních vláken v širokém společenství spolužáků-čerstvých vysokoškolských absolventů, novinářských elévů, doktorandů a dalších vrstevníků. Většinová shoda panuje v přesvědčení o škodlivosti levicové vlády a regulací, později se přenese i na obecnou nespokojenost se sortimentem nabízeným v obchodech („to je jasný, že je to pěkná pakáž, ale nevěřím, že tyhle levicový vohrábla s tím něco nadělají svýma komisema a tabulkami,“ stojí v jednom statusu) – následující sdílení veselých příhod z brigád při doplňování zboží ve velkoprodejnách kulminuje společně vyjádřeným přáním sejít se u piva.

Klid, který vůči politické scéně na současném Facebooku panuje, nejlépe vystihuje prázdný řádek komentářů na profilu Vláda České Republiky, který mluvčí Matoušek založil před dvěma měsíci a zhruba polovina té doby patřila rozpravám s jazykozpytci, kteří se dožadovali psaní slova „republiky“ s malým r na začátku – do ztracena tyto diskuse vyzněly poté, co si koaliční partneři Vacík a Blažíček začali vyměňovat názory na příčiny nezaměstnanosti a také na Facebook se přesunuly nevelké, ale hlasité a stranickými aparáty podporované fankluby obou předsedů. Nyní ovšem nemá nikdo potřebu se vyjadřovat ke statusu „Záznam brífinku s novináři po dnešním jednání Vlády ČR“, který odkazuje na videozáznam nazvaný „Brífink s novináři po jednání Vlády ČR 26. dubna“, tři uživatelé prohlásili, že se jim to líbí.

Reklama

III.

Televizní studio se halí do mlhy, zní zlověstná hudba připomínající béčkovou akční tvorbu ze zámoří. „Vláda je úspěšná, bez skandálů, stará se o potřeby občanů, tvrdí premiér Rudolf Vacík v polovině svého funkčního období,“ odsekává tvrďácky hlas známý jinak z reklamy na whisky a sportovní vozy. „Jeho vyzyvatel Alexandr Král má jiný pohled – vláda se nesoustředí na podstatné problémy, je nekompetentní, nedokáže se ani dohodnout mezi sebou. Nechme je,“ pokračuje hlas s vytrénovanou ironií, „ať si to vyříkají jako muž s mužem. Politický ring je otevřen!“ Monotónní melodie se mění v kakofonický předěl, zatímco se mlha zvedá a v kulisách kašírovaných tribun odhaluje bojiště orámované provazy, v jehož rozích sedí oba aktéři, kteří ve svých oblecích s kravatou poněkud neladí se zavěšenými boxerskými rukavicemi. Kamery se vyžívají v záběrech, které rozostřují obličeje politiků, zato zřetelně ukazují reklamní nápis nad provazovým zábradlím – Nebuďte potentáti, buďte potentní! vyzývá výrobce jistého přípravku a své poselství dokresluje kontrastem osamělého staršího pána v kravatě v prázdném parlamentním sále s neformálně oděným mužem obklopeném u bazénu množství smyslných dívek v bikinách či spodním prádle.

Divácky oblíbený Politický ring na Supertelevizi upoutal zájem hned svým prvním dílem, ve kterém Adam Malec, Králův kolega z Pravé alternativy, tehdy vládní strany, uštědřil skutečný hák (v rámci novinářské zkratky prý pravý) občanskému aktivistovi Václavu Polákovi, který prohlásil, že další rozšiřování dálniční sítě zabíjí naše děti. Formální policejní vyšetřování Malec s úsměvem ustál, jeho popularita vzrostla, zatímco blokády dálničních staveb ztratily poslední zbytky veřejné podpory. Až po několika týdnech, kdy už Malec ovládl sjezd Pravé alternativy, vyšlo najevo, že šlo o domluvenou kamufláž s použitím ampulky s kečupem – nikdo ze spiklenců neprodělal: Malec se dočkal předsednického postu ve straně, Polák byl za zradu svého hnutí odměněn vytvořením postu „vládní zmocněnec pro posouzení ekologických dopadů dopravních staveb v České republice“ a Supertelevize, která celé divadlo inscenovala, vystřelila Politický ringem do popředí žebříčků sledovanosti a na špici se držela i poté, co v pořadu začala vystupovat nižší garnitura a skutečným rvačkám bránila ochranka. „Mam mu jednu natáhnout?“ ptá se přesto ve svém rohu premiér Vacík svého sekundanta, mluvčího Matouška. Tlampač zatím hlásá všemožné údaje o obou borcích, mísí se tu čísla a letopočty s informací o výšce a váze, což je jedna ze skutečností, kvůli které pořad zpravidla nevyhledává první politická liga. Než stačí Matoušek vyhodnotit, zda šlo pouze o řečnickou otázku, jsou oba zápasníci svoláni do středu ringu.

Zní gong a spoře oděná dívka nese ceduli s nápisem 1. kolo, zatímco ještě zní nezbytné sdělení o sponzorovi pořadu. Další zvonek už hlásí Vacíkovi a Královi, mezi nimiž je namalovaná čára, že se do sebe mohou pustit. „Skoro je mi líto tady na vás útočit, pane premiére, vaše vláda se znemožňuje i bez toho, aby opozice na její chyby musela upozorňovat,“ začíná Král, jenž má jako vyzývatel právo souboj zahájit – v kruzích mediálních teoretiků tato skutečnost vyvolala rozsáhlou debatu, zda nejde o neúměrnou výhodu pro opozici a o první slovo by se nemělo losovat. Podle některých komentátorů ovšem výhodu dostává spíše ten, který může reagovat, tedy pořad podle nich nahrává vládě. „Pane předsedo, klidně na mě útočte, já osobně i můj kabinet jsme připraveni kdykoli složit učty veřejnosti a s opozicí kdykoli povedeme poctivou, ferovou debatu, jenže ta musí být právě férová, věcná, ne jakési obecné, nepodložene dojmy opozice, že je všechno špatně,“ odráží Vacík první servis svého soupeře, který zatím opravdu nemířil příliš konkrétně – být konstruktivní a neuhýbat pohledem byly zásadní taktické pokyny premiérovy přípravy s Matouškem. „Jsem rád za tento závazek dialogu s opozicí, jsem za něj rád zejména poté, co se v týdnu skoro nikdo z pánů ministrů ani vy, pane premiére, neobtěžoval dostavit na interpelace do sněmovny. Tohle je …“ nedořekne Král. „Pane předsedo, sám dobře víte, že jsem byl v zahraničí, to je neuvěřitelne …,“ vmísí se premiér. „Nepřerušujte mě …“ „Ne, promiňte, ale ja se musim ohradit …“ mluví teď oba přes sebe, než výměnu názoru přeruší zvonek a hlas v tlampači udělí slovo Královi.

Honem nasadit klidný, konstruktivní, nanejvýš mírně pobavený výraz, kmitne hlavou premiérovi, když vidí naproti sobě červené světlo kamery, jež ho detailně zabírá. Nechat se vylákat na takovou nepodstatnou věc, žehrá u provazů mluvčí Matoušek, který teď ovšem nemá žádné prostředky, jimiž by svému šéfovi pomohl – na ručník, který podle pravidel smí vhodit do ringu, to jistě není. „Mohu pokračovat, pane premiére?“ zkouší Král ještě zvýšit svou získanou výhodu, ale Vacík už tentokrát odolá a reaguje střídmým gestem. Šéf Pravé alternativy se rozhodne opanovat bojiště alespoň dramatickou pomlkou a ironickým poděkováním. S vědomím, že teď jeho soupeř nebude reagovat, začíná přidávat na obrátkách. „Neochota vlády jednat s opozicí na půdě parlamentu jen dokresluje to, že vláda své kroky nedovede obhajovat, nedovede je vysvětlovat veřejnosti – a to si uvědomme, že to jsou levicové strany, které se rády zaštiťují těmi nejchudšími a nejpotřebnějšími. Co pro ně ale udělaly? Co jste pro ně udělal vy, pane premiére? Roste nezaměstnanost, roste zadlužení a my od vlády slyšíme jen výmluvy na globální krizi. Koukněte se ale třeba na Slovensko, do Rakouska – mají tam vyšší růst nezaměstnanosti? My vnímáme – a všimněte si, že vláda v tomhle bodě nezvládá ani vnitřní debatu uvnitř koalice. Jeden den je pan ministr Blažíček málem génius, co má na všechno recept, druhej den už na něj máte, že je třeba širší rozprava nebo, jak vy říkáte, že se to musi probrat s koaličnimi partnery – já od vás chci, tedy copak já, občané chtějí jenom nějakou vizi, co z téhle země má být …“ Zvonek tentokrát napomíná Krále, že překročil minutový limit. Premiéra, jenž se začal ošívat při vyslovení jména koaličního partnera Blažíčka a ještě více, když Král začal imitovat jeho přízvuk, to uklidní a výčtem chyb minulé vlády Pravé alternativy odvede debatu od citlivého konfliktu s Blažíčkovým Českým středem. Až do konce prvního kola si oba aktéři připomínají dřívější dloužky, což zhruba odpovídá taktice určené Vacíkovým poradcem Matouškem. Po patnácti minutách zvonek ohlásí přestávku, v níž se divák nejprve dozví, že může vítěze dnešního potýkání v ringu určit svým hlasováním – bleskovou rychlostí projede pod velkými číslicemi informace o ceně SMS zprávy, která se odlišuje od běžných tarifů.

Exkluzivní prostor znovu dostane mírně inovovaný slogan Vy buďte potentní, po něm pak běžná propagace instantních polévek, pracích prášků, dámských vložek, bulvárních periodik, automobilů a náhražek másla. Vacík a Král tento výprodej vysílacího času tráví konzultacemi se svými sekundanty v rohu, kde nechybí kbelík na odplivnutí (Vacíkova předchůdce v čele SSJ stálo jedno volební vítězství), ručník i láhev s dlouhým náustkem. Druhé kolo zahajuje premiér a znovu se pouští do skandálů pravicové vlády – je jich tolik, že hned v úvodu zní zvonek upozorňující na minutový limit. V pořádku, konstatuje Matoušek, dohodli jsme si, že hra na čas bude taktikou této části duelu. Co jsem vlastně zač, novinář, mluvčí, poradce nebo principál v hodně pokleslém cirkusu? mihne se jeho myslí, ale jen nakrátko, než jeho pozornost zaměstná Králova odpověď, která začíná povzbudivě: „Musím nejprve uvést na pravou míru některé skutečnosti, které zde pan premiér uvedl …“ Druhé kolo bude naše, míní mluvčí a průběh souboje mu dává za pravdu, byť v závěru opoziční lídr konečně proniká do současnosti a začíná mít velmi nepříjemné otázky. „Já vám samozřejmě odpovím, ale ještě předtím musím reagovat …“ brání se Vacík a ve vzniklé překřičovací skrumáži s uspokojením zaznamená gong ukončující druhé kolo.

V tom závěrečném, které následuje po nezbytné pauze věnované výrobkům a jejich šťastným majitelům či konzumentům, bude muset ustát závěrečný Králův nápor, který startuje hned od začátku a začíná být velmi osobní: „ … vy jste přímo odpovědný za to, že tady lidé přicházejí o práci, protože zaměstnavatelům házíte klacky pod nohy, že je likviduje exekuční mafie, a místo, aby pro ně vláda něco dělala, vymýšlíte nějaké nesmysly, jak výrobce s prominutím buzerovat nějakým sjednocováním rozměrů výrobků. A tohle je vaše vláda, vaše odpovědnost, pane premiére,“ rozvášnil se Král – kdo ho ovšem zná, ví, jak dokonale kontrolované emoce to jsou. Snaží se vylákat premiéra z nory, chmurně to v rohu glosuje Matoušek a doufá, že Vacík nepropadne rozčilení. „Vy občany zbytečně strašíte, jste destruktivni, jak ukazujete i na tom spotřebitelskem zakoně – my jsme čistě otevřeli debatu, co s tím problemem, ktery vy jste mimochodem zanedbávali …“ „My jsme, pane premiére, měli na práci daleko důležitější starosti …“ „Ano, třeba rozkrádat bankovni sektor, podezřele privatizovat …“ „Firmy, které teď prosperují, zatímco zbylý státní podniky řízený vašimi kamarádíčky v dozorčích radách …“ „Ne, to musim naprosto odmítnout …“

Rozmíšku tiší opakovaný hlas zvonku. „Promiňte, pokračujte, pane premiére,“ pronese uhlazeně Král, než stihne tlampač vyřknout stejný verdikt. Vacík se snaží obrátit řeč zpět do minulosti, kdy Pravá alternativa podezřele prodávala část státních lesů, telekomunikací a energetických sítí, po střetu dvou zájmových skupin se fakticky rozštěpila a její menšinová vláda podporovaná křesťansko-konzervativním uskupením Desatero se rozpadla. „Teď se ale bavíme o přítomnosti, pane premiére, já jsem v minulé vládě neseděl,“ odmítá Král přihrávku. „Bavíme se o přítomnosti, kdy práci nemá desetina ekonomicky aktivního obyvatelstva, kdy se ročně provede jeden milión exekucí, živnostníci nezvládají odvody a administrativu, kterou jim předepisujete, a co dělá vláda? Pokud si to nepamatujete, tak na minulém zasedání jste přijali zprávu o stavu kulturních památek, o které se mimochodem taky moc nestaráte, podepsali jste dohodu s Fidži o justiční spolupráci, to je opravdový zahraničně-politický úspěch, pane premiére, a ještě jste nás stihli přihlásit do nějaké kosmické fantasmagorie Bruselu. To naše podnikatele, naši střední třídu opravdu potěší, že nebude vydělávat jenom na vaše byrokraty, ale taky na vaše výlety do Tichomoří a vaše sny o chození po Marsu!“ triumfuje Král a lituje, že po několika incidentech v hledišti Supertelevize vyřadila živé publikum.

„To je demagogie,“ oplácí Vacík a jeho mluvčí Matoušek ví, že šéf je rozčilen, i když mu nevidí do obličeje a nerozezná, jak přes nános pudru obnovený o přestávce proráží napříč čelem zlostná žíla, která ústí až u kořene nosu. „Evropský program o kosmicke a technicke spolupraci je přesně ta věc, kde může Česka republika participovat na připravě špičkovych technologii pro kosmicky program …“ „Obnovíme výrobu támhle někde v Meoptě a pošleme to na Mars, jo?“ posmívá se Král. „Třeba na Pluto, když bude třeba,“ vybuchuje premiér, „jen někdo tak destruktivní, jako je současná opozice, může zpochybňovat užitečnost naši přítomnosti v evropskem kosmickem programu. Zrovna naše technologie mohou byt konkurenceschopne a ja nevim, tady opozici vadí, že lide nemají praci, když mi přijdem s nějakou možnosti, tak je to taky špatně – co teda chcete?“ brunátní Vacík a těžko přemáhá vědomí, že zde rozhodně nesmí sáhnout k výrazům, které kdysi s úspěchem používal při jednání o kolektivní smlouvě ve válcovnách. Krátkou pomlku vyplní Král, který úmyslně tichým hlasem říká „pardon, teď jsem chvíli nevěděl, jestli to nebyla řečnická otázka, i když ta se asi nepronáší takhle zvýšeným hlasem, pane premiére. Ukažte tedy, co umíte, ať jsou naše výrobky na Plutu,“ vycení úsměv, jako když golfový míček z jeho hole zajede do jamky. „Ja jsem vubec nemluvil o Plutu, co to tady vytahujete?“ křičí premiér a zdrcený Matoušek si z posledních zbytků zdravé mysli uvědomí, že teď bude režisér přenosu jistě zvědav i na výraz Vacíkova sekundanta. Opravdu kamera vedle něj zčervená a Matoušek rychle tuhne v neutrálním výrazu, jímž ustál mnohé výbuchy svého šéfa i mezi čtyřma očima. Jinak je to tu asi ztracené, řekne si při pohledu na vysmátého Krále, který znovu nechává pracovat výmluvné ticho, než do svého soupeře pustí s dalším „doufám, že veřejnost dobře vidí, že její premiér má namířeno do vesmíru, místo aby řešil skutečné problémy naší společnosti – ty jsou pro naši vládu asi příliš přízemní, ona radši na Pluto.“

Vacík se až do konce třetího kola nevymaní z defenzívy, kterou ze sebe shazuje kosmické příměry svého soupeře. Ve svém rohu, kam se odebírá po závěrečném zvonku, ještě nečekaně musí řešit chybičku svého sekundanta, který mu místo láhve podává ručník – to tak ještě scházelo, aby před kamerami přijal symbol porážky. I když by si rád otřel pleš, s úsměvem naznačí údiv, že dostává právě ručník. Poslední síly mobilizuje k tomu, aby na židli v rohu usedl nenuceně, přehodil nohu přes nohu a nechytal se provazů v ringu. Slovní hříčka o potenci a potentátech obstarává duelantům prostor k vydechnutí. Jakmile se rozezvučí zlověstná melodie z úvodu a střed ringu zahalí mlha, je třeba maximální soustředění před kamerami, které bedlivě sledují každou grimasu provázející hlášení o výsledku dnešního zápasu z pohledu diváků. „Vítězství zápasníka Krále Alexandra uznalo 13 665 rozhodčích,“ zní z tlampače. Po opatřeních proti opakovanému hlasování a zpoplatnění volby to obvykle na výhru stačilo, zpravidla však šlo o méně sledované pořady s účastí druhořadých aktérů. „To dáme,“ šeptá nervózní Matoušek premiérovi. „Vítězství zápasníka Vacíka Rudolfa uznalo 14 230 rozhodčích, v duelu vítězí Vacík Rudolf!“ Metající světlomety usnadňují práci s grimasami – stačí lehké pousmání, uznalé pozdvižení obočí a jemné mrknutí do kamery, pak energicky vstát a ve středu ringu přijmout Královu gratulaci. „Blahopřeju a děkuju“ – „Take děkuji, pane předsedo,“ – podání rukou provází jen stručná výměna slov. Na cestě zpět do rohu ještě střídmé uklonění do kamery a krátké, jakoby stydlivé, ve skutečnosti pečlivě nacvičené gesto obou rukou spojených nad hlavou. „Zvládli jsme to, s tím Plutem to přeťáp,“ zaznívá od Matouška, který se po závěrečných titulcích s chutí zmocní ručníku.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama