Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Jako rozhovor v sakristii – s prezidentskými kandidáty pod křížem

„Ještě nikdy jsem tak mluvit své kolegy neslyšel,“ komentoval Pavel Fischer ve svém e-mailovém poděkování za zorganizování debaty prezidentských kandidátů na Radiu Proglas její průběh. Právě on je autorem výše uvedeného příměru se sakristií. Posluchač může ze záznamu sám posoudit, že se uchazeči o nejvyšší ústavní post věnovali i tématům, která od nich běžně nejsou tolik slyšet.

Jak jinak v křesťanském rádiu, řeklo by se. Jistě, některé pokládané otázky byly specifické a málokde jinde se tazatel zajímá o názor prezidentského kandidáta na papeže Františka, ale pozoruhodné je, že to byli oni sami, kdo posouval debatu směrem k náboženství. Kdy jste byl naposledy v kostele? zajímá Jiřího Hynka na Vratislavu Kulhánkovi. Jak vnímáte protestantismus a katolictví? Kterou křesťanskou ctnost a kterou neřest pokládáte za nejdůležitější? Jaká by měla být pozice církví ve veřejném životě? To jsou otázky, kterými se častovali v části debaty, kdy měli naprostou volnost. Možná to způsobil kříž na stěně, který ostatně visel nad Petrem Hannigem, jenž na katolickou notu zabrušoval, jak je dnes populární říkat, velmi často a v jednom případě obtížně vybrušoval. Vedle sedícího Marka Hilšera možná znejisťoval (kříž, ne Petr Hannig), zda se po něm nechce něco podobného, naopak Vratislav Kulhánek v protější části studia nejspíš nic nepokazil, když se nesnažil o nějakou stylizaci a netajil se tím, že při vší úctě k papeži Františkovi spatřuje důležité partnery pro českého prezidenta v jiných vodách a do kostela se naposledy podíval v září.

Kdo měl možnost sledovat kandidáty v zákulisí, nejspíš by potvrdil dojem už vzájemně sžitého společenství. Více než rivalové působí jako třeba hudebníci, kteří se v této době vídají častěji, protože vystupují na stejné šňůře – v krátkosti se v rozhovoru vrátí k poslednímu vystoupení a je-li tam snad nějaké napětí, nevyvstane na povrchu tak jako značná míra respektu. Překvapivé je chování většiny doprovodných týmů přivedené do maximální skromnosti. „Nic nechtějí,“ hlásí kolegyně pověřená obsluhou těchto lidí. Co s nimi dělají jinde, nevíme, faktem je, že spolupracovníci Jiřího Drahoše byli zaskočeni informací, že nabídka kávy a dalšího občerstvení se vztahuje i na ně. Nekuřáckému prostředí se všichni přizpůsobili, Mirek Topolánek a Michal Horáček si venkovní popelník našli a po debatě právě zde vzniklo jedno z přirozených center kuloárových hovorů.

Tím se dostáváme ke skutečnosti, že bychom byli připraveni i na příjezd jediného z devíti kandidátů, který pozvání k debatě v našem studiu odmítl, Miloše Zemana. „Asi potud by byla ochranka,“ vymezil výseč studia jeden z kolegů; ano, už bychom dovnitř nevměstnali studenty sousední školy, ale s ostřelovači a psovody bychom to nějak zvládli a kávu naservírovali i pánům Ovčáčkovi a Mynářovi. Tak či onak začnou za necelý měsíc voliči rozhodovat o tom, kdo bude prezidentem na dalších pět let a zda půjde o někoho z účastníků naší debaty. Osobně doufám, že ano.

Filip Breindl

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama