Reklama
 
Blog | Filip Breindl

Četba pro tyto dny – Remarque: Miluj bližního svého

Uprchlíci se skloňují ve všech pádech v politických debatách i na sociálních sítích. Což se zkusit na velmi složitou a mnohobarevnou problematiku (jejíž rozsah ovšem nebrání mnohým formulovat značně zjednodušená stanoviska) podívat pohledem jednoho mimořádného literárního díla, které zachycuje naši historickou zkušenost?

Erich Maria Remarque zasadil děj svého románu „Miluj bližního svého“ do střední a západní Evropy časů nezadržitelně se blížící druhé světové války. Ludvík Kern se svou milou Ruth a přítelem Josefem Steinerem se ocitají v situaci lidí bloudících mezi Rakouskem, Československem, Švýcarskem a Francií a marně hledajících zázemí, přičemž cesta do domovského Německa je uzavřena Hitlerem a jeho družinou. Díky autorovu vypravěčskému umu celý příběh proniká atmosféra beznaděje z nepochopení, které nepřímo dává okolní společnost hlavním hrdinům na jejich cestě, jejíž konání si ovšem ani v nejmenším nevymysleli. Absurditu toho všeho nejlépe vykresluje procedura nazvaná „vypovězení do sousední země“ spočívající v převozu uprchlíka na stanici pohraniční stráže, jejíž osazenstvo poradí efektivní způsob ilegálního překonání hranice, za jejíž střežení jinak tamní mužstvo odpovídá … Nemluvě o příležitostných pobytech ve vězení, které Kerna a Steinera čas od času neminou, i když se jim zpravidla podaří uniknout potrestání za drobné podvůdky, bez kterých by ale pokračování jejich cesty bylo nemožné.

Z hlediska sledované problematiky není podstatný závěr příběhu (Kern s Ruth kupodivu legálně odplouvají do Mexika, Steinerovi nevyjde riziko návratu inkognito do Německa za umírající ženou …), pointu přinášejí samy dějiny – rozvrat Evropy nepřichází skrze přijímání utečenců, ale kvůli ignorování zhouby, která hrdiny příběhu vyhnala na útěk. Ovšemže nelze srovnávat nesrovnatelné, ale proč si nepoložit některé otázky? Při pasáži o Kernově pobytu v Praze čtenář v duchu doufá, že právě naše hlavní město nabídne vlídnost a vstřícnost – jak by pochodil dnes? Kdo mohl za to, že se ze studenta medicíny stal podomní prodejce a příležitostný karetní hráč? Na kolik přišel celý ten systém dopravy na hranice a posílené hlídky?

A ještě jednu inspiraci Remarque nabízí, a to v samotném názvu svého díla. Miluj bližního svého (jako sám sebe) je základní pravidlo křesťanství, ano, toho křesťanství, jehož údajné zachování v Evropě podle některých diskutérů má zdůvodnit striktně odmítavý postoj k imigraci. Slovo bližní ovšem neznamená nějakého výběrového kamaráda. Vyzývá ke schopnosti vidět kolem sebe lidské bytosti a jako takové je přijímat, zvláště jsou-li v nouzi a nebezpečí. To samozřejmě neznamená přehlížet problémy nebo rezignovat na obranu před ohrožením; není třeba ani uměle budovat sympatie, které ovšem čtenář mimoděk ke Kernovi, Ruth a Steinerovi pocítí, když zblízka sleduje jejich anabázi. Ať ale pro nás tito hrdinové literárního příběhu nejsou více lidmi než aktéři současných skutečných dramat.

Reklama

Filip Breindl

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama